Den třetí - pondělí 8.září - Canyon du Verdon

Krásné mlhavé ráno

V noci mě párkrát vzbudí zima. Přeci jen by to takhle v horách chtělo do spacáku něco víc na sebe. Plán je vstát trochu brzy a podle počasí a zdravotního stavu (Bobák jedna a Kája mají trochu rýmičku) se rozhodnout, zda jdeme trek skrz kaňon Verdon. Bobáci jsou přeci jen trochu rychlejší než my, takže já pro jistotu na budíka vstávám jako první. Venku je hnusně a mlha a marodi se cítí ok, tak prodlužujeme pobyt v kempu na další den, nic nebalíme a dáváme rychlou snídani. Šetříme pečivo takže do sebe ráno futruju samotnou tuňákovou konzervu - luxus :)

A jsme na dně :)

Konečně leháro

Trasa se nejčastěji chodí od Chalet de la Maline k Point Sublime tzn. proti proudu řeky. Takže vyrážíme na Point Sublime, kde chceme nechat auto a taxíkem se přesunout k Chalet de la Maline (autobusy jezdí jen o prázdninách). Na vyhlídce PS je velká cedule s telefonním číslem na taxi, kde mi francouzská spojovatelka (asi) sděluje, že volané číslo je nedostupné. Naštěstí tam čeká 8lidí, kteří mají taxíka zavolaného, tak čekáme co bude až přijede. Od taxikáře se dozvídáme, že on je jediný co tu jezdí a může pro nás přijet za hodinu. To nám dost nabourává plán, takže děláme okamžité rozhodnutí. Kája jede za taxikářem k chatě de la Maline a nechá se přivézt, ušetříme alespoň těch 30 min na další cestu a holt půjdeme trasu obráceně (za jednu cestu si tágo bere cca 30). Než se vrátí Kája udělá se nádherně, takže po prvních krocích dolu do kaňonu shazujeme co se dá a kdo má tak dokonce mění kalhoty za kraťasy. Trasa je moc pěkná, pro netrénované jako já s Kájou středně náročná, Bobáci jsou samozřejmě v pohodě. Střídají se strmé sestupy a výstupy, trasa vede i tunely (je třeba čelovka a ocení se pevná nepromokavá obuv). Řeka Verdon je naprosto úchvatná, plán je se v ní i smočit, ale když se dostaneme k vhodnému místu tak se spouští déšť. Do vody jde tedy jen otužilec Bobák číslo dvě. Mě moc mrzí, že jsem nešla, ale představa se svlékat s mokrých věcí do Mokrých plavek a potom zase zpět, byla prostě příliš. Pochod uzavírá tak hodinové strmé stoupání zakončeném restauračkou na chatě Maline, kde je z terasy nádherný výhled na celý kaňon. Neodolám a klopím do sebe zasloužené pivko!

Cestou do kempu už jen kupujeme nějaký proviant, únavou ani moc nejíme a po sprše uléháme. Jen co zapadneme, tak nám do stanu začne bušit déšť. Ani mě to moc nevyruší a spím jako zabitá.