A je to tu znovu.. odjezd na dovolenou.. odjezd ve čtyřech. New York. Niagárské vodopády. A jako vždy to nejde úplně hladce. Celý týden mám honičku v práci a snažím se dodělat co se dá, dvanáctka v práci není vyjímkou a tak se v první řadě stane to, že se v pátek probouzím s knedlíkem v krku. S angínou už mám letost pár intimních zkušeností a tak to nepodceňuji a vyrážím k Dr. Antibiotika na 7 dní, uzliny jak blázen a dělá se mi hůř a hůř – další angína jak blázen. V práci udělám jen věci k přežití nejnutnější, balím noťas, rozdám poslední instrukce holkám a s obavou odcházím. Zapadám do postele a doufám, že ty dvě hodiny spánku trochu pomůžou. Nepomůžou.
Letí nám to v půl desáté večer, balení je plně v rukách Kájouška, takže z bytu odcházím polomrtvá s vědomím, co nemám na sobě, jako bych neměla. Nicméně jeden z nejpohodověších a nejmíň stresujících odjezdů na dovolenou. Na letišti mě K vysadí a jede řešit auto. Já mezitím zjistím, že s easy jetem nás na letišti neodbaví - je třeba si palubní letenku vytisknou doma. Nechává mě to naprosto klidnou - aspoň se vrátím do postele :) Se zpožděním se přižene Janča s Tomem. Vypadají, že měli trochu hektičtější odjezd než my :)
Naštěstí paní na přepážce obměkčí můj unavený úsměv a úplně v pohodě nám palubní lístky vytiskne ona. Zase takové drama to není, takže jsem ráda, že jsem zbytečně nehysterčila. Po bezpečností kontrole kupuji vodu, nasedám do letadla, lupnu do sebe antibiotika, panadol a proklimbám hodinu a půl dlouhý let do Milána. Upřímně, bylo to snesitelnější než jsem čekala. V Miláně najdeme shuttle bus, který nás po chvilce (20min) čekání odveze ho rezervovaného hotelu - někdy kolem půlnoci.
Pět hodin spánku mě úplně neposilní a rozhodně se necítím líp, ale statečně snídám, beru další prášky a vyrážíme na letiště. V devět hodin nám to letí. Tady už jsou kontroly a přesuny přes letiště delší, náročnější a více povídavější. Při naloďování do letadla k nám přijde milá paní a mě a Tomášovi řekne, že nás systém náhodně vybral na detailní osobní prohlídku. Odvádí nás od Káji a Janči (Tomáš hrdinně nechává svůj příruční kufr Janče a odchází s malou kabelou). Užiji si osobní prohlídku od další milé slečny, vysypu obsah kabelky a jsem mezi prvními odvedena do letadla - už vím jak se cítí lidí v business clas :) Tomáš je hned za mnou.. jen ty naše druhé polovičky ne a ne za námi. Objevují se mezi posledními. Janču si nakonec také vyhmátli na osobní prohlídku.. jen ona měla ten Tomášův kufr :)
Let je skoro příjemný. V letadle je teplo, čaj mi každou hodinu nosil personál, pomalu lepší servis než doma. A buď jsem klimbala nebo koukala s K na seriály. Během letu se Tomáš vytasil s tím, že si nevzal řidičák. Všichni se společně zasmějeme jeho původnímu kasání: V klidu Karle, půjč auto.. já to všechno odřídím, nedělej si starosti. Ale tak stane se :) Po osmi hodinách toho začínám mít už dost, ale hrdě vydržím do přistání. V New Yorku začne kolotoč, dalších kontrol a odpovídání na všetečné dotazy, přesun k půjčovně aut, maličké zmatky při přebírání auta, ale kolem třetí už vyrážíme. K Niagara Falls je to přes 6 hodin jízdy, my jich ještě ten den zvládneme téměř 5. Ubytujeme se v příjemném hotýlku u Rochestru zhruba hodinku a půl od Niagár. Je deset večer a já už nezvládám ani sprchu a padám do peřin s vědomím, že to nejhorší už máme za sebou.
Pak už nám jen zbývá přejit most a pěknou procházkou se pěšky vrátit do Chinatown do hotelu. My s Kájou ještě navštívíme místní čínskou restauraci, kde se dostaneme k typicky čínským specialitám - na můj vkus až moc typickým :) A padáme do postele vymrzlí a unavení.
