Den devátý – Everglades aneb další kontakt s krokoušem 23.11.

Probouzí mě sluneční paprsky deroucí se mezi závěsy, zjišťuji, že Kájoušek mi ještě chrupká, tak natahuju plavky a jdu protáhnout svaly do bazénu. Maličko mě tam znervózňuje provaz natažený ve prostřed (odděluje prosím hlubokou část bazénu od mělké), ale nakonec si zvyknu a pravidelně podplavávám. Na pokoji už mě čeká probraný Kája a hurá na snídani.

Schválně kdo je najde :)

Ulička :)

Dnes máme na programu návštěvu Everglades parku. Jako první vjíždíme do Everglades City k turistickému centru a bereme letáček s mapkou. Výletní loďku nebo tzv. air boat po domluvě zavrhujeme. Podle mapky zjišťujeme, že valná většina parku je vlastně z úplně jiné strany. Nasedáme do auta a vyrážíme tedy dál. Hned jak je to možné sjíždíme na scenic view a tak trošku si připadáme jak v Australii na Ocean way. Kde nic tu nic :) Jedem po prašné cestě, v tubusu tvořeném stromy s max rychlostí 25mil za hodinu.  Zastavujeme u první cedule se značenou procházkou. Obouvám tenisky, beru pití a foťák a jdeme k informační tabuli. Na tabuli je několik fotek obrovských aligátorů, panterů a další divoké zvěře. Maličko znervózňuji. Velkými písmeny emergency number. Pff.. No, velice neochotně a napjatě vstupuji do uličky smrti za Kájou. Abyste pochopili, stezka je pouze vyšlapaná pěšinka mezi močály a obrostlá všemožným kapradím, stromy a keři. Začínám být víc než jen mírně nervozní.. všude vidím hady a krokodýly a když metr ode mě vystřelí z křoví bažant či co, a já vyskočím metr nad zem, tak se otáčím na Káju (samožřejmě naprosto vytlemeného) s tím, že se na to můžu vy víte co a nikam dál touhle buší beze zbraně nejdu :) S hurónským smíchem se otáčí a jde za mnou (přijde mi, že nějak moc podezřele ochotně – podle mě se mu to nelíbilo stejně jako mě). Ani zde v Americe na Floridě nechybí moje tradiční, ty vole Kájo zastav :) Jen tentokrát se nejedná o klokana, ale o dva aligátory (prosím kuli Kájovi neplést s krokodýlem) vyvalující se v močálku (ano močálku, taková loužička) na úrovni „silnice“. Kája sice hned nezastavuje, ale couvá, on ochotně vystupuje s foťákem z auta. Já bezpečně stahuji okénko a pozoruji ty dva miláčky z auta. Popravdě docela zážitek být takhle blízko v přírodě u takových zvířátek. Po cestě potkáme ještě další dva nebo tři.

Na cestě na Key West

Nicméně než se doklepeme do skutečného vstupu do Everglades, tak je plno hodin. Rozhodneme se a rychle měníme plán (napomáhá tomu i moje zhoršující se migréna). Vyrazíme směr na Key West a do Everglades se vrátíme zítra cestou zpět. Geografické rozložení tomu naštěstí docela přeje. Výjimečně v tom nechávám Káju sama a zalézám na zadní sedačky, zapíjím prášek a zkouším usnout. Probouzí mě až zastávka v Publixu. Rychle nakoupíme na večeři (ani jsme dnes nikde nestavěli oběd) a snídani a pokračujeme. Já už sedám dopředu, abych z cesty na Key West něco měla – jedná se převážně o obrovské mostky spojující jednotlivé ostrovy. Podaří se nám shlédnout i nádherný západ slunce. Dostáváme se zhruba do poloviny cesty do města Marathon. Ubytujeme se v jediném Motelu za naši cestu (až na ten puch, co se táhne od přístaviště to docela ujde) a já padám rovnou do postele.

Den osmý – Z Tampy do Naples 22.11.

Dnes nás čeká průzkum západního pobřeží Floridy. Jako první vyrážíme z Tampy do muzea Salvadora Dali do St Peterburgu. Najít muzeum nám dá trochu zabrat, ale nakonec se podaří. Bohužel máme smůlu a muzeum je zavřené -  dnes je Thanksgiving day (Den Díkuvzdání). Pokračujeme tedy směrem na jih po západním pobřeží a cestou stavíme a obdivujeme nádherné pláže. Počasí na Floridě už bohužel na koupání není. Na oběd stavíme v nenápadné restauraci, kde se nám poštěstí ochutnat jejich sváteční menu – nadívaného krocana s kaší a salátem ze zelených fazolek.

St Peterburg

Pláže západního pobřeží

Muzeum Salvadora Dal

Zastavujeme také v Myakka River State parku, platíme šest dolarů za průjezd a jako první vyrážíme na dřevěnou rozhlednu a shlédneme celý park zvrchu. V Myakka parku se také opět projeví mé pravé já. Zrovna se nacházíme u řeky, slunce už se chýlí k západu, když tu já najednou upozorňuji Káju, jestli vidí toho ptáčka, támhle sedícího na břehu, jak vrhá ten obrovský stín do stráně. Kája kouká.. a říká, ale Veru to není stín. Já ostřím.. no ale něco tam přeci leží!! Tak slepá nejsem. Ještě jednou zaostřím a říkám, že by to byl krokodýl? V tu chvíli se mi obraz projasní a já si uvědomuji, že no jo, fakt! Hned dodávám, hele ten je normálně umělej, podívej jak má dlouho otevřenou tlamu a nehýbe se. Pomalu se otáčíme a odcházíme, když v tu chvíli krokodýl (Kájoušek mě opravuje, že ne krokodýl, ale aligátor – to máme jak s tím balkónem a lodžií, že?) roztáhne tlamu ještě víc. Polije mě horko a hned couvám dále od vody.. brr.. ten měl tak dva metry. Okolo normálně běhají děti jako by se nechumelilo. V parku už se nic speciálního nestane (nic mě například nesežere) a cesta do Naples proběhne v klidu.

Myakka River

První krokouš v dálce :)

Do Naples jsme sice dorazili v klidu, ale hned po ubytování dostáváme strašnej hlad, no ne že bychom ho dostali až teď, ale teď přišla ta správná chvíle najit nějakou restauraci nebo fastfood. Naše okružní jízda po Naples začala! Burger King, McDonalds, Wendy’s, Arbys, Subway, RED LOBSTER, TGI Fridays, Cheesecake Factory, Panda China a spousta dalších – zavřeno (Thanksgiving Day). Po ¾ hodině se nám konečně daří najít něco otevřeného – McDonalds a K-mart. Na fastfood nás mezitím přešla chuť a tak zkoušíme neznámý supermarket (né tak úplně neznámý – Rainman měl rád oblečení právě z tohoto obchodu, to je ale vše co o něm víme). Jo, oblečení tu mají :) No dobře a pár regálů s jídlem taky, zaplať pánbůh. Kupujeme nějaké dobrotky a jedeme na véču na pokoj. Verunka je ještě unešená, když si všimne obrovského výdejníku na led kousek od pokoje. Když posléze zjistí, že je zadarmo, je úplně hotová a hned si nabíráme piksličku ledu na pokoj. Je třeba dodat, že každý hotel, který jsme na naší cestě navštívili takový výdejník ledu zdarma měl, tady je to standard akorát Verunce se zalíbil až tenhle :-))

Den sedmý – Sea World Orlando 21.11.

U vstupu do Sea Worldu

Můj první pohlazený :)

Ráno vstáváme maličko dřív, rádi bychom do mořského světa dorazili přesně na otvíračku, přeci jen nás po zábavě čeká ještě cca 2h přejezd do Tampy. Bohužel ráno zjistím, že se mi z kosmetických věcí vytratila řasenka, ano Deni moje řasenka od Diora!! Jsem si stoprocentně jistá, že když jsem ji den předem použila, tak jsem ji vrátila do taštičky! Podezřívám úklidovou službu, ale bohužel s tím nic nenadělám. Maličko naštvaná sedám do auta a s drobným zpožděním vyrážíme. Parkování a koupě lístků probíhá v klidu, ještě tu není moc lidí. Hned otvírám letáček a koukám, kde a v kolik je jaká show :)

Naplánujeme časový rozvrh a jako první vyrážíme k nádrži s rejnokama (cestou potkáváme ještě nádherné plameňáky). Jaké překvapení, když zjistíme, že nádrž je dostupná a rejnoka je možné si pohladit. Koukám na to trochu nedůvěřivě, ale když se přesvědčím, že žádné dítě nepřišlo k úhoně, ani nevypadá, že přišlo o končetinu, tak se oklepu, zavřu oči a jdu do toho taky.. wow.. to je pocit. Tvrdá, hebká a trošku oslizlá kůže :) Rejnoci se vůbec nebojí, naopak jako by si dotyky nás človíčků užívali. Jsem docela u vytržení.

Manatee

Pokračujeme do jezírka s delfíny, kde právě probíhá krmení. Delfíni pískají a vyskakují vysoko do vzduchu. Nám se fronta na osobní krmení nechtěla stát a navíc nám to přišlo trochu komerční.  Kája si nakonec delfína i osobně pohladí a já se na něj alespoň podívám z půl metrové vzdálenosti. Od delfínu se jdeme podívat na neuvěřitelné Manatee – tzv. Kapustňáky. Kdo nezná, tak je to zvíře velké asi jako kráva. Prý jsou neuvěřitelně mírumilovní – osobně jsem se rozhodla, že to nebudu ověřovat ;)

Věříte, že jsem měla pusu dokořán? :)

Pomalu je čas se přesunout do kolosea, kde se koná show s delfíny. Je naprosto neuvěřitelná a prostřídaná úchvatnými akrobatickými kousky, kde se nám až tají dech. Podobně je na tom i show s kosatkami. Které mají naučeno cákání vody do publika :) Dokonce i synchronizovaně. 

Kosatky

Obecně celý mořský svět je neuvěřitelný, ať už od možností pohladit si delfína, osobně ho nakrmit, házení rybiček tuleňům přes akrobatickou show s delfíníma nebo kosatkami. Strávíme zde několik hodin a během představení zůstáváme zírat s otevřenou pusou.

Na závěr navštívíme ještě vodní atrakci a z parku odcházíme opět celí mokří :) Maličko bloudíme po parkovišti a hledáme auto, ale nakonec v klidu odjíždíme. Cesta do Tampy proběhne v poklidu a nakonec padáme do postelí úplně zničení (dokonce i bez pravidelného pivka).

Den šestý – The Islands of Adventures 20.11.

Přeskočím ranní klasiku, tu už si u nás dovedete představit a začnu parkováním u zábavního parku Orlando Universal. Prostory pro parkování jsou děsivě obrovské. Zastavujeme na Spidermanovi a s davem se pomalu hrneme dál. Musíme předložit batůžky ke kontrole a ocitáme se na náměstí všemožných obchůdků a suvenýrů. Zde je možné vyrazit do Universal studií nebo do zábavního parku. My volíme zábavní park (Kája už  v Universal studiích byl v L.A.).  U pokladen Kájoušek zjistí, že nechal platební kartu v autě – nevadí platím já :D (ano stejně jako já v tom vidíte chytře promyšlený úskok).

 

Hulk dráha

Po vstupu se ocitáme v části Marvel hrdinů a jako první na nás kouká horská dráha Hulka. Neváháme ani vteřinu, batůžky zamykáme do blízkých skříněk a jdeme vystát 20 min frontu. Proplétáme se tělem Hulka, kde nám na obrazovkách pouštějí jeho  komiksovky pro ukrácení času. Sedáme do speciálního vozíčku, necháme se zacvaknout. V tu chvíli mi začne stoupat panika od žaludku až ke krku. Brr.. to jak se začne horská dráha rozjíždět je pro mě ten nejhorší moment. Kdyby to šlo, tak se seberu a uteču, ale to už bohužel nejde. Myslím, že přiložená fotka mluví za vše. Z Hulka slézáme maličko zelení – myslím, že to je docela příhodné. Pokračujeme dál a zastavujeme u Spidermana, ve frontě stojí spíše děti a není potřeba odkládat batůžky – znamení, že bychom to mohli dát. Opět se proplétáme rekvizity  z komiksovek Spidermana a nasedáme do takové lodičky, asi to mělo být něco jako vznášedlo ze Spidermana. Dostáváme 3D brýle a vyrážíme. Já jsem úplně nadšená. Proplouváme přímo komiksem!! Padouchové se míhají přímo před námi, lodička se točí, vrčí, naklání a vibruje! Spiderman nás zachraňuje před požárem (skutečně kolem nás hoří oheň), odklání od nás potopu (sprška vody), zachytí naši lodičku před pádem. Z atrakce vystupuji úplně nadšená! Koukám na Káju co on.. a jéje.. Kája sotva jde a je zelenej víc jak Hulk ;-) Sedáme si na chvilku venku, a jdu K pro pití. V duchu se směju, ti chlapi :) Maličko si odpočineme a pokračujeme dál.  Celý zábavní park je naprosto nádherně udělaný.  

 

Zkoušíme i vodní atrakce, takové kolo, které proplouvá vodním kanálem. Vylézáme úplně mokří. Kolem celého kanálu jsou speciální trysky, které za mírný poplatek okupují děti a stříkají vodu po projíždějících lidech. Zábava k popukání (ano tak si to zkusíme). Ve směs veškeré vodná atrakce byly naprosto skvělé, jen trochu masochistické :) Stvrzují to slova skupinky mladých lidí, kteří s námi byli na kruhu a po jedné opravdu velké spršce, křičící: It´s so stupid, why we are doing that?!!  Naprosto vystihující  a na tyto slova jsem během dne myslela ještě několikrát :) 

Bradavice

Za zmínku jistě stojí oblast Harryho Pottra. Neuvěřitelný hrad Bradavic a celé městečko plné veškerých obchůdků ze stejnojmenné knihy. Zde jsou tři atrakce a ani jednu samozřejmě nevynecháme. Nejlepší je „horská dráha“ vedoucí napodobeninou hradu Bradavic, už jen stát ve frontě je zábava. Procházíme Brumbálovou kanceláří, třídou lektvarů a třeba velkou jídelní síní. Nastupujeme do takového chapadla a vyrážíme. Celá dráha je opět založena na vizualizaci a budí ve vás dojem, že se točíte neuvěřitelnou rychlostí dokola, padáte z obrovských výše a tříštíte se o skálu. Před obličejem se vám míhají obrovští pavouci (málem jsem se po.. strachy), mozkomorové a ostatní špatňácká havět z HP. Celou dobu „letíte“ za Harrym a nechybí ani proplétání se na famfrpálovém zápase. Z této atrakce odcházím zelená já :) Zvládneme zde ještě další dvě horské dráhy, jedna lepší (horší) než druhá :) Odcházíme po sedmi hodinách úplně vyřízení! Ale bylo to skvělé!!!