Den jedenáctý - úterý 16. září - severní pobřeží Španělska - Bilbao, Santander, Llanes, Fuente De

Snídaně

V noci bylo konečně teploučko, až takové, že jsem musel otevřít stan, který už radši vždy pečlivě zavírám. Ranní kokrhání místního kohouta jsme úspěšně prospali, ne že by nás tedy nevzbudil, ale rekord v pozdním odjezdu nakonec padl. Při vaření míchaných vajíček k snídani nám došla plynová kartuše. Máme rezervní hurá vařím dál s takovým nadšením, že umýt hrnec mi po snídani trvá dalších 10 minut.

Po sbalení všech věcí, mimochodem do rakve už dokážu dostat mnohem víc věcí než při odjezdu, naskáčeme do auta a míříme vstříc skvělým zážitkům ze severního pobřeží Španělska. Naladíme do navigace Bilbao a frčíme. To bude paráda, říkáme si, a těšíme se do velkého přístavního města na oběd nejlépe chutnou čerstvou rybičku.

Pohled směremk Picos de Europa

Zewling na pláži v Llanes

Už z dálky se nám Bilbao moc nelíbí. Betonové industriální město s mnoha továrnami a obrovskými doky. Naše zklamaní završuje průjezd kolem nejspíše ropné rafinerie, ze které trčí několik hořících komínů a obrovských kulových nádrží. Do auta se navíc z venku line takový zápach že ani nesjíždíme z dálnice a míříme k dalšímu městu. Laredo také nelíbí, také ani nesjíždíme, míříme k městu Santander, abychom se prošli po poloostrůvku Magdalena. V centru Santanderu vysazujeme Bobáky do informační kanceláře a jedeme obkroužit blok, abychom je po 5 minutách nabrali. Je to náročná jízda uzoučkými a nepřehlednými uličkami. Nakonec se nám daří vymotat, nabíráme Bobáky zpět do auta a na radu z infokanceláře jedeme na neplacené parkoviště k poloostrovu Magdalena. Poloostrov víceméně zklamání. Výhled na moře a 2 majáky, mikro zoo s chudáky 8 lachtany zavřenými v louži vody a 4 tučňáci kousek vedle. Po návratu, notně hladoví, vplujeme do auta a jedeme někam do menšího městečka na tu vysněnou RYBU k obědu.

Skupinová fotka č.2

Vybíráme Llanes a to se nám konečně daří. Už 10 km před ním se nám otvírá krásný pohled na moře s útesy. Sluníčko zatím nic moc, ale počasí slibuje. Llanes je přesně to co jsme chtěli vidět už před 150 km. Malé klidné městečko s odlehlou pláží u skal a famózní restaurací, kam chodí snad jen místní. Servírka neumí ani slovo anglicky - paráda, tohle nebude past na turisty. Dáváme si všichni výborné jídlo, za rozumné penízky. Chvíli pozevlíme kolem pláže a uděláme skupinovou fotku č. 2

Jenže co dál, budeme spát tady, někde v horách, nebo se zkusíme ještě přiblížit k Portugalsku? Nakonec po zevrubné diskuzi rozhodujeme, že jsme na nejvzdálenějším místě naší cesty a velmi pomalu se začneme vracet domů. Portugalsko tedy skoro určitě padá.

Jedeme 90km do kempu ve Fuente De v horách, abychom se zítra vyvezli lanovkou na Picos de Europa a ještě si užili výhledu z hor.