Den šestnáctý - Parco Thermale de Garda

Probouzíme se do krásného slunečného rána. V celé Italii prší a na Gardě je nádherně. Nikdo se na nás v noci nedobýval a ani nás nikdo nevyháněl. Prostě paráda. Po snídani si holčičky vymůrují vysílačky a jdou sami na kousek vzdálené hřiště. V plánu jsou dnes termální lázně (původně z důvodu špatného počasí) a protože to vypadá na docela pěkný den a vzhledem k tomu, že parkoviště u termálů je placené, rozhodujeme se nechat obytku tam, kde je a vydat se na kolech. Je to relativně kousek a nakonec naprosto nádhernou trasou mezi vinicemi. Anež šlape jako torpédo a Eli se vyjímečne veze, takže nám cesta krásně ubíhá. 

Lístky kupujeme před vstupem do parku, abychom něco málo ušetřili a rovnou to utrácíme za lehátka :) Termály naprosto předčí naše očekávání. Nádherně udržovaný park, kde jsou dvě uměle vytvořená jezera, kterými protéká pramen s teplotou až 37 stupňů (vzduch má dnes tak 20). Je všední den, tak je zde minimum lidí a jako bonus jsou děti do 120cm zdarma. Je to skvělé završení koupací dovolené, holky skoro nevylezou z vody a překvapivě i Kája je ve vodě naložen více než obvykle. Vyžene nás až plavčík se zavíračkou, za čož jsme docela vděční, protože jinak by děvčata dost protestovala. Kolem nás to bouří a v místě kde parkujeme leje jako z konve. No ale nedá se nic dělat, jsem na kolech, musíme jet. Jako zázrakem prší všude kde nejsme, takže i cesta zpět je relativně pohodová. Pro Anež ještě umocněná množstvím kaluží, které my na rozdíl od ní raději míjíme.

V autě už je to rutina, uvařit, najíst, uklidit, večerní procedury, do pyžam, do sedaček a jede se. Nakonec teda skoro až kolem deváté. Eliška okamžitě usíná u pohádky, což se snad nikdy nestalo. Stavíme ještě na pumpě udělat servis - vylít WC a vypustit šedou vodu. Kája tahá a tahá za madlo a ono nic. Zjišťujeme, že jsme celou dobu stáli na divoko na parkovišti s otevřenou výpustí. No to je ostuda. Naštěstí tak pršelo, že po nás žádný svinčík nezbyl. Eli spí dost neklidně a před půlnocí se budí, takže zastavuje před Brenerem a přenocujeme na parkovišti u obchoďáku. Stojí tam alespoň dalších deset obytek, takže se cítíme naprosto bezpečně.

P.S. Fotky ještě dodáme

Den patnáctý - Castel Mesola a parkoviště Castelnuovo del Garda

Celou noc pršelo a pršelo a pršelo. Skoro se bojím ráno otevřít oči a podívat se jak to kolem auta vypadá. No není to tak hrozné, kaluží tak optimálně, nicméně předpověď na další dva dny je tragická. Déšť a déšť. Takže opět měníme plány, nemá cenu se dále zdržovat u moře, protože na koupání to rozhodně není. Zkusíme se přesunout na cestu ke Gardě, kde zkusíme na jeden den termální přírodní lázně. Dnes chceme dát tak 2h cesty do města Mesola, kde se dá přespat na neplaceném stelplace a je tam nádherný lovecký zámeček.

Holky si tak nějak zvykly, že se ráno auto balí a jsou už několikátý den po sobě hodné a nechají nás v klidu pracovat. Za to mě ukecají hned po ránu na zmrzlinu v baru na pláži. Kája aspoň mezi tím dotankuje plnou nádrž vody (už ho ani nemusím moc přesvědčovat) a vypustí tu šedou. Cácory užívají zmrzlinu a já poslední procházku po pláži a moři. Škoda toho počasí, tady by to bylo na koupání úplně perfektní.

Cesta ubíhá v poklidu, takže v čase oběda parkujeme v krásném městečku Mesola hned vedle zámečku. Místo je to nádherné. Udělám rychlý oběd a v okně mezi deštěm vyrazíme na procházku a obhlídku zámečku. Bohužel je pondělí, takže dovnitř se nedostaneme. Hned za zámečkem narážíme na stříkající vodotrysky. Chvíli to mám pod kontrolou, ale netrvá dlouho a děvčata jsou jak utržená ze řetězu. Není moc teplo, ještě navíc prší, a holky promočené na kost. Kája proto doběhne do auta pro ručníky a mikiny a ještě u vodotrysků probíhá převlékačka. 

Protože není moc hodin a do teď šlo vše jak po másle, tak se rozhodneme přeci jen ještě posunout. Kousek od Gardy nacházíme parkoviště v krásné residenční čtvrti přímo pod lampou. Takže si to zkusíme zase úplně na divoko a tentokrát bez dálnice za zády. Dorážíme kolem osmé hodiny a rovnou se musí na krásné dětské hřiště a to nás ještě čeká večeře a spánkové procedúry. To se půjde pozdě spát a mě skončila dovolená, takže v noci pěkně k objednávkám. 

Den čtrnáctý - Camping Pineto (kousek nad Cervia)

Předpověď počasí není moc příznivá a proto se rozhodujeme přesunout se do menšího levnějšího kempu zase kousek na sever, ať jsme blíže domovu. Na koupačku v moři ani v bazénu to nebude. Balíme opět v poklidu a tentokrát za to nemůžou vodní bomby ale bublifuk a lektvary, které holky vyrábí. Vzhledem k tomu, že je neděle a tomu odpovídá dopravní situace volíme jen krátký hodinový přejezd. Je opravdu dost hustý provoz a když nás navigace svede z hlavní trasy, tak bohužel až pozdě pochopíme, že chce jen objet aktuální kolonu. Trasa to pro naše auto není úplně vhodná a jak se Kájovi řídí poznáme podle jeho slovního doprovodu. Netrvá to dlouho a zezadu slyším zabublat Anež. Otáčím se a už jen vidím jak, hází jednu šavli za druhou. V rekordním čase se odpoutávám, beru igelitovou tašku a snažím se zachránit co se dá. Bohužel pozdě zjišťuji, že jsem nečapla igelitovou tašku, ale jen obal od kartonu vod. No zeblitá půlka auta, ještě že ty sedačky jsou koženkové. Zastavujeme jdeme likvidovat spoušť (shodou okolností stavíme vedle němců co mají píchlou gumu - to nám ještě ke zkušenosti schází). Jinak fakt metál tomu, kdo vymyslel vlhčené ubrousky.

K výhodě obytného auta klidně můžeme přidat, že když se vám poblije dítě, tak ho máte kde vysprchovat a můžete rovnou vyprat věci i sedačku - pokud teda máte zrovna dost vody. Anež je naštěstí hned líp, tak můžeme jet dát. Do kempu je to už kousek. Na recepci se pán s dredama obává, jestli pro nás má dost velké místo, ale nakonec nás posílá na parcelu. Tu ale bohužel už někdo obývá. Takže znovu na recepci. Pán se mile omlouvá a s úsměvem vysvětluje, že lidi mají odjet do dvanácti, ale že ne každý to tak dělá. Osobně mě odvede na další parcelu a ujišťuje se zda nám vyhovuje a vejdeme se. Parcela je tak dvakrát větší než včera a třikrát než předevčírem. Paráda.

Holky, chtějí prvně k bazénu, tak dostávají vysílačku (přeci jen je nechceme hned ztratit) a vydávají se na průzkum. Já v klidu sklidím po obědě, protože vím, že se není čeho bát. Je siesta bazén je zavřený. Když mi to holky přijdou hrdě oznámit, tak je sbalím a vydáme se k moři. Máme to kousíček a cestou je krásně hřiště, kde si přizastavíme. Pláž i moře je nádherné. Škoda, že není hezky, je zataženo a hodně fouká. Já si dám aspoň latté macciato a vychutnáme atmosféru. Holky nás pořád táhnou do bazénu (už je to skoro na mikinu), kde nás zachrání pravidlo nutnosti mít koupací čepice. To je proště Itálie, všichni tu jezdí na kolech a koloběžkách bez helmy, ale do bazénu musíte mít čepici. Jdeme se tedy projít po městě (pro holky zkusit koupit čepice) a zastihne nás déšť a pak už leje a leje a leje. To zase bude noc. Déšť v obytce prostě nemám ráda.

Den třináctý - Camping Riccione (Rimini)

Po dvou dnech je opět čas se zase kousek přesunout. V plánu je podívat se ještě k Rimini, kde jsme naposledy jen přizastavili. Ranní balení je rutina a dnes výjimečně i pohoda, díky vodním bombám, které holky zaměstnají tak, že o nich celé dopoledne ani nevíme. V plánu je dvouhodinový přejezd do Camping Riccione, který je relativně v poklidu, kdy po cestě raději do kempu volám jestli tam mají místo - přeci jen je sobota a místo, které opouštíme praská ve švech- tak no problemo. Na recepci nás pán ubezpečí, že na ACSI kartu místo má, sice malé, ale vejdeme se. Vejdeme, ale parkujeme tam opět třicet minut :D Kemp je neskutečně klidný (kromě teda bazénu, kde je to hlava na hlavě). Sousedy skoro nemáme, naproti nám je přes cestu mobilhome a sociálky suprové. 

K večeru když začnu chystat jídlo, tak pošlu Káju na recepci pro doklady. Vesele si vařím, když tu mi Kája volá. Řikám si hmm, že by problém s občankama? Zvednu telefon a slyším: "Ztratila se mi Eliška. Pojď mi ji pomoct hledat." No paráda. Všeho nechám, zamykám obytku a vyrážím. Netrvá to ani deset vteřin, když slyším hurónský řev. Otočím se a Eliška si to štrandopéruje skrz ostatní kempery a volá mámu. Místní obyvatelstvo se za ní otáčí, někteří se i zvedají na pomoc, ale to už vidí jak mi Eli letí do náruče. No naštěstí jsem se ani nestačila bát. Eli pak vypráví jak jí nějaká holčička odvedla k klukovi, ale nebyl to táta a Anež vypráví jak Kájovi říkala, že vlastně nemají Elišku. Co se tam dělo raději ani nechci vědět ;) Zbytek dne je relativně v poklidu. Jen teda Eliška se nám na vteřinu ztratí ještě jednou. Asi ji budeme muset víc hlídat ;)

Taky nám došla voda. Při přejezdu jsme si na dálniční čerpací stanici udělali zastávku a vypustili tam špinavou vodu na servisním místě zdarma. Byla tam i hadice s čistou vodou, ale to mi přišlo zbytečné, jedeme přece do kempu, tam si v klidu napustíme. No tak jsem se v kempu 4x otočil pěšky 100 metrů s 10l kanystrem, abychom aspoň něco vody měli. Já bych k tomu dodala, že jsem Káju dvakrát upozornila ať tu vodu na pumpě vezmeme, přípojky na vodu totiž v Itálii v kempech moc nejsou ;) Ale přeci nepojedeme 100km s plnou nádrží na vodu.

Den dvanáctý - kemp Calypso

Stále ještě zůstáváme na stejném místě ať netrápíme holky další cestou autem. Eliška má trošku ponorku, tak se raději do ničeho moc nepouštíme. Kája vezme Anež na kolo, my s Eli procházíme kemp a omylem se nám podaří vyrabovat dětský automat na hračky, který po otočením kolečkem i bez eura vyplivne tři kuličky. To vyvolá velkou radost. Dopoledne strávíme v bazénu. V poledne zjistíme, že ani tady pizzu k obědu neseženeme - pizza pouze k večeři. Zvláštní zvyk. Já dávám po obědě trochu do pořádku auto. Už to bylo potřeba. Jsou obytkáři co sebou vozí tyčový vysavač a kýbl s mopem, ale já si poradím bez toho. Přeci jen je třeba někam nacpat ty 4 kola.

Odpoledne už strávíme u moře. Pláž je krásná, písčitá a je zde uměle vytvořená laguna. Takže voda teplá a tak akorát mělká - pro děti značka ideál.

Veru se rozhodla, že půjde koupit pizzu alespoň k večeři. No trvalo to možná přes hodinu a dalo to všem zabrat: Nejdříve fronta u baru, kde se objedná a rovnou zaplatí (to abyste si to už nemohli rozmyslet). Pak se musí někam za roh na výdej vzít si pořadový lísteček a čekat na vyvolání (to vám nikdo neřekne). Až... skutečně až (!) vás vyvolají, ukážete účet a oni na tom teprve začnou dělat. Pak samozřejmě vyvolávají podle úplně jiných čísel, jak jinak než hulákáním v italštině. Prostě to funguje podobně, jako v Itálii jízda na kruhovém objezdu. Pizza ale moc dobrá.

Večer nás malinko potrápila italská rodinka s pejskem, přičemž štěkající smeták nebyl rozhodně nejhlasitější. Holky Veru nějak uspala a vymýšlíme další kemp.

Poznámka pro příště, v Itálii evidentně neuznávají:

• ledovou kávu (a to ani prefabrikát v kelímku v supermarketech)
• pizzu přes oběd
• postavit si obytku tak, aby nestála dveřmi/markýzou k vám
• směrovky na kruhovém objezdu
• překvapivě angličtinu, spousta i mladých lidí neumí ani základy
  

Den jedenáctý - opouštíme ráj :D - Kemp Calypso

Probuzení do šumění moře už jen dokreslí Kája, který mi přináší cappuccino a croissant z recepce. Sedám si na pláž a vychutnávám si nádherné ráno a chvíli klidu, ze které mě vytrhává hlas naší starší: "Kde je sakra máma?". Tak zpátky do reality a jde se makat. No už aby ty holky šly na někam na intr, čím dál tím líp :D Překvapuje nás příjezd pojízdného farmáře, který nabízí místní sýry, klobásy a pečivo. Po zkušenosti s bábou z Chorvatska beru nakonec jen pečivo, když pán nemá nazpátek tak přihazuje další :D Po chvíli přijede i zelinář a tam už bereme jen trošku ovoce pro holky. Dnes bychom se rádi posunuli jen kousek zpět na sever, nejlíp do kempu s bazénem kvůli holčičkám, které přeci jen divokost stelplacu nenadchla jako mě. Po cestě je nutnost nakoupit, protože lednice zeje prázdnotou a s restauracemi nám to zatím moc nevychází.

Po cestě je jen Lidl, ale to nám nezabrání nakoupit víc než běžně nakupujeme doma. Dnes je den dětí, holkám jsme koupili nerf pistolku do vody a hromadu zmrzlin. První balení 8ks zmrzliny dojídáme ještě na parkovišti :-) (malý mrazák prostě) a razíme směr kemp.

Do kempu jsme dojeli skrz podjezd smrti (pro auto, ne pro nás) pod železniční tratí. V kempu Veru poslali doprkvančic, že máme moc dlouhé auto, tady bydlet nemůžeme. Po chvíli zmatkování se otáčíme kousek před podjezdem. Vedle kempu je stellplatz kam se vejdeme, navíc zase přímo u moře. Tak jo, na dvakrát se tam nasoukáme abychom zjistili, že obsluha tu nikde není, všechna volná místa jsou divně zapáskované igelitovou páskou. Ani Ital, co přijel po nás, neví co má dělat a dokola se mě italsky na něco ptá. Je to tu diný, včetně osazenstva v obytkách. Jedeme pryč, Veru je kyselá, ja taky. Čeká mě zase ten podjezd.

Posuneme se ještě o 30 minut dál a tam to musí vyjít. No, po 10 minutách googlování to měníme na jiný kemp, další půl hodinu cesty. Tam už to fakt musí vyjít.

Jo vyšlo. krásné prostředí, milá recepční, bazén, stromy co dělají stín, aby slunce na auta tak nepralo. A taky se kvůli nim na místo ani s pomocí recepční nevmáčkneme. Místní borec co umí italsky, anglicky a po tom co jeho navigování při couvání občas ignoruji, začne mluvit česky "pomalu, dobrý, pozor, it's very difficult to park here." nás nakonec raději dovede na jiné místo, kam celkem bez problémů zacouváme.

Holky jdou společně vyzkoušet bazén a já rozbiju tábor. Bazén má konečně normální teplotu, dá se v něm vydržet déle než 5 minut bez omrzlin. Uvidíme jaké bude zítra moře.

Den desátý - Area Camper Chisco

Ráno se budíme živí a nevykradení a vlastně i vyspaní, takže za nás velmi úspěšná noc. Není třeba se balit, takže po kafíčku a snídani do ruky můžeme vyrazit. Plán je stelplac mezi městy Pesca a Termoli. Dorážíme tam ještě před obědem a vybíráme snad nejkrásnější místo hned u moře. Je to tu velmi turisticky nedotčené. Nenajdeme žádný obchod ani pizzerku, ale zato vede kolem pobřeží úžasná cyklostezka vhodná i pro děti. Eli nam trošku stávkuje, takže nakonec to dopadne tak, že na kolech jedou všichni kromě mě a já si to dávám pěkně v poklusu u Elišky. Ale nevadí, kondička je taky potřeba. 

Holky nakonec s povděkem zdlábnou pozdní těstoviny s konzervou a ještě si přidají. Asi je zbytečne rozmazlujeme. Po obědě vybalíme pádlo a s holkama si zablbneme ve vodě. Je tu poměrně větrno, hodně hloubka a vlny, ale ani nám to moc nevadí. Horší je ale hejno medúz, které Kája míjí na paddle bordu, takže se pak pomalu přesuneme na pláž. Je docela fajn, jak nemusíme balit tunu věcí na pláž a zpět. Jen se vyvalíme před auto a vytahujeme deskovky. S Eli je to ještě pořád trochu náročnější, ale dávám tomu rok a bude to super.

Den devátý - Rimini/Pineto

Tak přesun a cestování trochu na divoko nám perfektně začíná hned jak dopíšu večer včerejší blok a jdeme spát. Kája tak vehementně zavře dveře od obytky, až mu v ruce zůstane zlomené madlo ode dveří. Což by sám osobě nebyl takový problém, kdyby to nebyl náš jediný bezpečnostní prvek. Za toto madlo jsme totiž kurtovali dveře k vnitřku vozu tak, že zvenku nebylo možné se dostat dovnitř. No nic, asi vada materiálu (nebo to už Kája přehání s posilkou :D).

Dopoledne ráno si ještě užijeme v kempu. Balení už nám jde opravdu od ruky, takže s holkama stihneme ještě bazén. Ten mimochodem snad každou noc mění, jinak není možné, že je to tak ledový.

Čeká nás skoro 3h přejezd někam k Rimini. Musí říct, že poté co se holky hned na začátku popraly, pokousaly a poškrábaly to zvládly naprosto skvěle. Za odměnu dostávají oběd v mekáči, jak jinak než take away hezky v autě u stolečku. Zastavujeme nakonec až pod Rimini v městečku Misano Adriatico. Kájovi se podaří najít krasné parkoviště u přístavu a já s cácorama si jdeme užít moře a krásné písčité pláže. Ne poprvé na italských plážích nacházíme mraky krásných mušlí. Pomalu se nám už nevejdou do garáže. 

Původně jsme si tu chtěli dát někde pizzu, ale tahle oblast je velmi  málo turistická, takže nakonec vařím rychlou večeři v autě a dáme si jí pěkně na parkovišti. Způsob stolování si určila Eliška a asi to nechám bez komentáře ;). 

Vyrážíme kolem osmé, deváté dál s tím, že holky musí hned usnout. Odpadávají v půl jedenácté. Nechápu čí ty děti jsou. Já už bych spala alespoň třikrát. My to nakonec zapichujeme po půlnoci kousek od dálnice v městečku Pineto na velikém parkovišti. Zákaz nocování tu není a jsou tu další 4 obytky. Trošku nervózní sice jsem, ale jsem tak unavená, že mi ani hluk z nedaleké dálnice vůbec nevadí.

Den sedmý a osmý - Sottomarina

Ráno jsme si příjemně přispali. Balení už nám jde od ruky. Kola zabírají čím dál tím méně místa v garáži a odjezd ze stellplatzu je rutina. Zaplatit, vypustit nádrž se špinavou vodou, naťukat do navigace další kemp a jedeme. Nakonec trochu zpátky a směr jih. Chorvatsko se konat nebude. Verunka vybrala kemp Miramare ve městě Sottomarina, což je přístav obklopený lagunou močálů.

V půli cesty si ještě nakoupíme nejen dobroty námi stále oblíbenějším Aldi a ve vedlejším supervšechno obchodě konečně svíčky proti komárům.

Kousek před kempem nás málem zabije paní v dodávce která jede bez zjevného důvodu v protisměru přímo na nás. Nakonec se naštěstí vrátí kam patří a nemusíme brzdit stylem všechno ze skříněk ven.

V kempu se nás hned u příjezdové brány ujímají a pán na kole nás dokonce "odvede" na naši parcelu. Dostáváme místo hned vedle bazénu a kousek od moře. Holky jsou naprosto spokojené. Kemp je moc krásný, upravený a dost udržovaný. Než Kája udělá základní servis, tak s holčičkama prozkoumáme okolí kempu a hlavně přístup k moři. Je tu nádherný světlý písek, čistší moře, jen hloubka je jak na Loparu.. od kontníků po kolena :D Pozdní odpoledne strávíme v bazénu, který by na můj vkus mohl mít tak o 5stupňů víc. Dětem to ale vůbec nevadí a Eli vesele pokračuje v napodobování Anežky a pokouší se naprosto dobrovolně utopit. Neustále se potápí a snaží se sama plavat, přestože jde po dvou tempech pod vodu. 

Večer to chvíli vypadá, že budeme bez jídla. Po tom co se mi podaří dvakrát shodit jistič naším elektrickým grilem to vzdávám a vařím částečně na plynu v obtyce a částečně na elektrické plotýnce venku. Prostě paráda.. kde asi soudruzi (rozumějte Káju) udělali chybu ve výpočtech, když mi zatrhli plynový gril ;) 6A možná rozsvítí lampičku a s trochou štěstí ohřeje kávu, na gril to bohužel nestačí.

Druhý den se nese v podobné duchu - bazén, moře, bazén, jídlo :D Holky máme už trochu pomlácené. Anež spadla s postele když dělala blbiny, Eli se sedřela na koloběžce a pak nám ji trochu přišláp Kája, ale naštěstí jsou to vše jen drobnosti a máme se fajn. Dokonce tak, že se zítra chceme zkusit přesunout o 400km jižněji. Tak uvidíme co z toho bude, zatím nám to plánování moc nevychází. Jo a mě konečně začíná dovolené, takže večery bez práce :D Stačí že dneska v devět večer uprostřed uspávání italové zahájili mini disco a vytáhly nám holky v pyžamech z postele ven. Zahnali jsme je až v půl jedenácté.

Den šestý - stále Lido di Jesolo

 Noční bouřky nás nějak pronásledují. V noci leje  až tak, že Kája raději stáhne markýzu a sklidí venkovní sezení. Musím říct, že za takového deště si v obytce připadám trošku jako sardinka v plechovce kutálející se po skaliskách. Já toho rozhodně moc nenaspím, naštěstí holkám stačí moje přítomnost a i za neutichajícího řevu relativně spí (Anežka rozhodně). Dneska chceme strávit den na pláži a podle toho vypadá i ráno. Tentokrát jdeme pěškobusem nabalení jak na severní pól nicméně to nese správný výsledek. My se s Kájou vystřídáme na paddle boardu a holky se neskutečně vyřádí jak v moři tak v písku.

 Eli se konečně ve třech letech přestala bát vln a naprosto si je užívá a Anežku už nepálí exém a nechává se strhnout Eli. Jen teda maličko se projevuje její malá fajnovka a bojí se, že šlápne na kraba. Po kom to asi má :D Do Chorvatska to bude chtít pořídit boty do vody, nebo ji tam nedostaneme. Jdybyste si chtěli někdo dát v Italii cofee zero.. tak to není nula cukru ale nula stupňů :D Dostanete kelímek se zmrzlým čímsi ;)

A protože dnes je to pohoda den, tak se rozhodujeme dát si vlastně naší první dovolenkovou večeři z restaurace. A jak jinak než pravou italskou pizzu. Nadšení dosahuje podobných rozměrů jako včerejší losos, jen maminka to má bez práce a nádobí. Po večeři holky navštíví ročního kluka od vedle a pohrají si s ním v italštině. Obě mlčí a jen krčí rameny (občas bychom mohli doma začít mluvit italsky).

Den čtvrtý/pátý - Cavalino - Lido di Jesolo

Na Gardě celou noc pršelo a pršelo takže se ráno probouzíme (někdo spíše probdí) do blátivého rána. Jsem docela ráda, že je v plánu odjezd, protože to bahno teče všude proudem. Kemping za suchého počasí má prostě něco do sebe. Ať se snažíme sebevíc, tak vyrážíme až kolem oběda. Cíl je už moře. Vybrali jsme místo na severu Itálie - Cavalino. Čeká nás dvouhodinový přejezd při kterém zvládáme doplnit ledničku (a taky narvat mrazák zmrzlinama). 

Do kempu dorážíme někdy odpoledne. Maličko nás překvapí, že máme možnost jen tří míst, ale vybíráme v pohodě. Bohužel z plánovaných dvou dní se stává jeden. Láme se zde ceníkový termín a už by nám neplatila slevová karta. Kemp je krásný, malý a rodinný - Camp Italy Cavalino. Rovnou pobalíme věci k vodě a vydáváme se hledat slibovaný bazén. Oproti Gardě je tu voda krásně teplá. Holky se vyříádí do zavíračky a pak ještě zvládáme přesun k moři, kde si dáme "večerní piknik". I moře je relativně teplé (na květen), pláž krásná čistá a plná mušliček. Na všech stranách je spokojenost.

Výjimečně se nám daří holky zahnat před devátou a užijeme si trochu večerní pohody, kterou ale mírně narušují místní komáři. Už asi víme co velkým fukarem do korun stromů stříkalo to auto, co v podvečer jezdilo po kempu. Noc je oproti Gardě krásně klidná a i holky si trošku přispí. I tak zvládáme dopoledne ještě využít bazén a ve 12 opouštíme kemp. Tentokrát máme jen dvacetiminutový přejezd do Lido di Jesolo do tzv. area sosta - italský stellplatz - takové parkoviště se zázemím určené pro obytné vozy a karavany.  Noc nás tu vyjde na 13 euro a k moři to máme kousíček. Místo dostaneme přidělené, uvaříme oběd a rovnou vyrazíme na kolech na pláž. Pláž opět krásná a moře teplé a i ty mušličky se najdou. Konečně se trochu odpočívá. A když to večer uzavřeme girlovanou rybičkou, tak jsou i ty dvě naše cácory spokojené. Zůstaneme zde i zítra.