Den pátý - středa 10.září - Chateauneuf du Pape, Pont du Gard, Nimes - Les Arenes

Klidná noc by byla, kdybych usnula dřív než Bobák číslo dvě ve vedlejším stanu :) Zařezával jak dřevorubec (ano Denisko dřevorubec ne řezník, jak s oblibou říkáš ty). Jinak spaní bylo spíš než ve spacáku bez spacáku, teploučko. Takže parádička. Ráno půjčujeme kola a čekají nás zhruba 4 hodinky na vinicích. Projížďka je parádní a sluníčko začne pařit až ke konci cesty. Francouzové úplně neholdují ochutnávkám na vinicích, tak si zaslouženou skleničku dáváme až zpět ve městě, kde kupujeme i lahvinku na večer. Kolem druhé jsme sbalení a připraveni k odjezdu. Bobák číslo jedna je vyslán napřed s odpadkama a my zbylí tři na svých místech připraveni vyjet. Jenže ouha. Nejsou klíče. Takže začíná hledací maraton, batohy, rakev, přihrádky, znova batohy, podlaha, sedačky, okolí auta, až do třetice všeho dobrého se JÁ pro jistotu koukám do batohu jakožto třetí hledač a klíče vyndám. Takže můžeme jet. Jáju mírně brunátnou s hláškou: Jste tam snad sázeli stromy, ne?? Nabíráme u výjezdu z kempu.

Pont du Gard

Naše zastávka je Pont du Gard, více jak 2000 let starý a zároveň nejvyšší akvadukt na světě. Původní plán byl vlastně přijet na rychlo jen tak na kukačku, ale ve finále zde strávíme skoro dvě hodiny. Nakoukneme i do místního musea a dozvíme se všechno možné o síti akvaduktů. Další zastávka je ve městě Nimes, kde se chceme podívat na takové malé koloseum. Bohužel máme trochu problém s orientací v místních uličkách a s hledáním místa k parkování, že nakonec z auta vybíháme jen já a Kája a na ten architektonický skvost jdeme jen ve dvou. Stavba působí docela impozantně, škoda jen, že už je pozdě a nedostaneme se do dovnitř. 

Les Arenes

Odtud už po dálnici přímo až do slavného Carcassonne. Hráči deskových her jistě znají :) Vzhledem k časovému zpoždění přijíždíme do města úplně za tmy a hledání kempu je docela sranda. Chvíli to vypadá, že nás navigace nažene na místní hřbitov, ale naštěstí v poslední chvíli narážíme na ukazatel na kemp. Za světla čelovek stavíme stany (později zjišťujeme, že jsme se nastěhovali do obýváku obřích mravenců) a rychle vaříme alespoň ty instantní těstoviny. Bobáci lenoší a my s Kájou vyrážíme na noční obhlídku nádherně osvětlené pevnosti a pořizujeme pár osvětlených foteček. Dnes dopisuji chvíli před půlnocí, to zase bude těžké vstávání :)