Den dvanáctý - středa 17. září - Picos de Europa, jeskyně Castillio, přejezd do Francie

Budím se do naprosto hnusného počasí. Měla jsem obavy, zda při zvuku zvonků kraviček poblíž vůbec usnu, ale přehlušil to neutuchající déšť, který bohužel přetrvává i ráno a vlastně celé dopoledne. Hory, kuli kterým jsme tu, jsou zahalené v mracích a mlze. Ze stanů se nám vůbec nechce, snídani dělám v předsíňce a pak tak nějak čekáme jestli se počasí vyjasní. Nevyjasní. Je hnusně tak moc, že v horách není vidět na krok.

Vzdáváme to a od lanovky na Picos de Europa se vracíme se na pobřeží, kde je slunečno a teplota šplhá ke 30 stupňům. Chceme se dnes dostat do jeskyní Castillio, kde jsou prehistorické malby sahající až 40tis let pr.n.l. Pro jistotu tam volám kvůli rezervaci a dozvídám se, že všechny prohlídky na odpoledne jsou plné, ale že to můžeme zkusit. Vzhledem k siestě je odpoledne po třetí hodině což se nám moc nehodí do plánu. Rozhodneme se, že zkusíme stihnout poslední dopolední prohlídku ve 13:40. Je pár minut po jedné, dojezdový čas 30min. Začíná tedy závod z časem. Na potvoru nás cestou brzdí náklaďáček s pivem. Na parkoviště přijíždíme ve 35. Vybíhám z auta, intuitivně sáhnu po mikině a zjišťuji, že kasy jsou někde v háji. Nasazuji tempo keňanakého běžce a u poklady jsem ve 38. Máme s prominutím z prdele kliku a prohlídku nejenže stihneme, ale dokonce se vejdeme. Výklad je hlasitý krásně dynamický a emotivní.. celý ve španělštině :-) Takže my se jen kocháme krásou jeskyně a obdivujeme prehistorické bizony, jeleny, psy a ručičky na stěnách. 

Dalším bodem je dát si k pozdnímu obědu rybičku, takže sjíždíme k přímořskému městu Colindres, kde se nadlábneme rybyčkama, krevetkama a paellou. Přejedeme kousíček do města Laredo a tam se vykoupeme v ledovém Atlantiku. Jak už je naší tradicí, tak jen co vylezene z vody, tak se zatáhne a začnou se honit mraky. A jen co se dostaneme na dálnici tak začne šílený slejvák. Vzhledem k tomu, že jsme vzdali Portugalsko ve prospěch pohodě, tak se dnes začínáme pomalu vrace a dnes se chceme co nejvíce přiblížit k Bordeaux. Nakonec překračujeme francouzké hranice a kempujeme za neuvěřitelného větru, hromů a blesků v kempu ve městě Tarnos. Než zalehneme, tak nám do stanu opět bičuje déšť.