Den nultý a první - pátek 5. až sobota 6. září - přejezd Praha - Nice (Antibe)

Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme na naši podzimní dovolenou. Čeká nás 18 dní po Evropě a světe div se, my nejedeme sami. Takže dovolte mi abych vám představila Bobáka a Bobáka alias Jáju a Marka. Upřímně mám trochu obavy jestli to s námi vůbec vydrží a oni jestli nás neububájujou k smrti. Jsme tak trochu nebe a dudy.. já bojovala o to, abych si sebou mohla vzít fén (boj jsem prohrála) zatímco Marek si vystačí se dvěma tričkama :) Já sebou táhnu polovinu kuchyně (jako jíst se musí), oni mají v plánu být celou dobu na instantních polívkách. Tak pro představu to asi stačí. Každopádně my jsme rádi, že se k nám konečně někdo na společné cestování přidal. 

Jo, rezerva je tam!

Letos jsme 12ti hodinový let vyměnili za 12ti hodinovou cestu autem. Konečně taky jednou na chvíli k moři. Jupíí!! Přes noc máme v plánu se dostat na Azurové pobřeží Francie, respektive do Nice. Je pátek, už v práci jsem jako na trní, vyklidním se jen na obědě a pak rychle pro euráče, zasvětit kolegyňku do pracovních nezbytností a huráá domu. Upřímně asi jedno z našich nejklidnějších balení a odjezdů do dvou momentů. První je když mi Kája s nadšením oznámí, že domluvil maminku na zalévání. Proboha to mi říkáš deset minut před odjezdem?? Vždyť je tady bordel jak v tanku. A druhý, když dojde na téma rezerva. Pamatuji si to jako by to bylo včera: Verunko, koupíme to nové auto a necháme ho přestavět na plyn. Ty jo Kájoušku a není to nebezpečný a to se jako smí jezdit pak bez rezervy? Co když píchneme? Ale Verunko neboj, rezerva je dneska přežitek a navíc jsou lepící dojezdové sady, to je úplně v pohodě. Takže ano, máme super auto s levným pohonem a před každou dovolenou se hádáme, jestli se ta rezerva do kufru vejde nebo ne. K je vždy optimistický, že se to vměstná a já si klepu na čelo, že se snad zbláznil. Každopádně to dopadá tak, že jedeme za Prahu k rodičům pro rezervu. Rakev praská ve švech, kufr se třikrát přeskládá a rezerva se do kufru nakonec nacpe. Jo není nad to mít v kufru 50ti litrovou nádrž na plyn :) 

V deset (přesně podle plánu) vyrážíme směr Rozvadov. Jája upadá do kómatu a Marek s náma bdí. Čeká nás více jak 1200 km a to je první zlomek toho co nás na cestě do Portugalska čeká. Noční přejezd upřímně docela ok, kluci se střídají po třech hodinách řízení, není provoz a jede to jako po másle. Německo, Rakousko, Itálie. Kousek před Janovem sjíždíme na městečko Savona a na nejlidnatější pláži v celé Itálii házíme v deset ráno leháro. Když opominu to, že si deku rozkládáme pomalu pod židličkama nějakých staroušků, abychom se na pláž vešli, tak úplně parádá. Moře je klidné a docela teplé. Já jsem spokojená. Dopřejeme si dvě hodinky oddech, italské panniny a přesouváme se do Francie do Nice, kde je plán najít kemp a nakoupit zásoby a pořádně si odpočinout. Nice nás naprosto dopravně vyčerpá, divím se, že jsme nikoho nepřejeli, nenabourali, neutrhli rakev a nevyhodili podzemní parkoviště do povětří (ano LPG). To vše při hledání potravin, hledání parkoviště k potravinám, zjištění že s rakví neprojedeme a všimnutí si, že s LPG tam vlastně ani nemůýeme. Po hektickém hledání místa, kde teda nakoupíme zaparkujeme nakonec i nakoupíme a razíme z centra někam na okraj. Promenáda a pobřeží Nice je kouzelné. Na shluk kempů narážíme až v Antibe, z prvního kde nás chtějí upíchnout na plácek 2x2 mezi dva karavany, vyloženě prcháme pod dohledem rozzuřené francouzky (asi nechápala, proč se nám to jako nelíbí). Nakonec končíme v kempu Le Pylon zhruba v 5 odpoledne. Dle recezencí příjemný klidný kemp. Skutečně je kemp situován přímo pod zábavným parkem. Nicméně únava je vysoká a cena nízká, tak už zůstáváme. Na to, že nekempujeme na trávě v přírodě ale na písčitém plácku si mrzutě zvykneme. Postavíme ležení a já všechny naženu k moři. Do vody jdu už jenom já.. ostatní si užívají chrápání na oblázkové pláži. V kempu ještě uvaříme rychlou véču a usínáme za řevu dětského osazenstva prohánějícího se na koloběžkách kolem nás.