Den čtrnáctý - Camping Pineto (kousek nad Cervia)

Předpověď počasí není moc příznivá a proto se rozhodujeme přesunout se do menšího levnějšího kempu zase kousek na sever, ať jsme blíže domovu. Na koupačku v moři ani v bazénu to nebude. Balíme opět v poklidu a tentokrát za to nemůžou vodní bomby ale bublifuk a lektvary, které holky vyrábí. Vzhledem k tomu, že je neděle a tomu odpovídá dopravní situace volíme jen krátký hodinový přejezd. Je opravdu dost hustý provoz a když nás navigace svede z hlavní trasy, tak bohužel až pozdě pochopíme, že chce jen objet aktuální kolonu. Trasa to pro naše auto není úplně vhodná a jak se Kájovi řídí poznáme podle jeho slovního doprovodu. Netrvá to dlouho a zezadu slyším zabublat Anež. Otáčím se a už jen vidím jak, hází jednu šavli za druhou. V rekordním čase se odpoutávám, beru igelitovou tašku a snažím se zachránit co se dá. Bohužel pozdě zjišťuji, že jsem nečapla igelitovou tašku, ale jen obal od kartonu vod. No zeblitá půlka auta, ještě že ty sedačky jsou koženkové. Zastavujeme jdeme likvidovat spoušť (shodou okolností stavíme vedle němců co mají píchlou gumu - to nám ještě ke zkušenosti schází). Jinak fakt metál tomu, kdo vymyslel vlhčené ubrousky.

K výhodě obytného auta klidně můžeme přidat, že když se vám poblije dítě, tak ho máte kde vysprchovat a můžete rovnou vyprat věci i sedačku - pokud teda máte zrovna dost vody. Anež je naštěstí hned líp, tak můžeme jet dát. Do kempu je to už kousek. Na recepci se pán s dredama obává, jestli pro nás má dost velké místo, ale nakonec nás posílá na parcelu. Tu ale bohužel už někdo obývá. Takže znovu na recepci. Pán se mile omlouvá a s úsměvem vysvětluje, že lidi mají odjet do dvanácti, ale že ne každý to tak dělá. Osobně mě odvede na další parcelu a ujišťuje se zda nám vyhovuje a vejdeme se. Parcela je tak dvakrát větší než včera a třikrát než předevčírem. Paráda.

Holky, chtějí prvně k bazénu, tak dostávají vysílačku (přeci jen je nechceme hned ztratit) a vydávají se na průzkum. Já v klidu sklidím po obědě, protože vím, že se není čeho bát. Je siesta bazén je zavřený. Když mi to holky přijdou hrdě oznámit, tak je sbalím a vydáme se k moři. Máme to kousíček a cestou je krásně hřiště, kde si přizastavíme. Pláž i moře je nádherné. Škoda, že není hezky, je zataženo a hodně fouká. Já si dám aspoň latté macciato a vychutnáme atmosféru. Holky nás pořád táhnou do bazénu (už je to skoro na mikinu), kde nás zachrání pravidlo nutnosti mít koupací čepice. To je proště Itálie, všichni tu jezdí na kolech a koloběžkách bez helmy, ale do bazénu musíte mít čepici. Jdeme se tedy projít po městě (pro holky zkusit koupit čepice) a zastihne nás déšť a pak už leje a leje a leje. To zase bude noc. Déšť v obytce prostě nemám ráda.