Den první – Milano Malpensa 15.11.2012

Naše poslední psaní blogu v rámci líbánek v Austrálii úplně nevyšlo. Na moji obranu je nutno říci, že podmínky při kempování mezi koalami tomu úplně nepomáhaly :) Ráda bych to teda zkusila ještě jednou. Tentokrát jedeme na kratší dobu, přespávat budeme na motelech a hotelech a přístup k napájení a internetu bude mnohem snazší. Přeci jen jedeme do více obydlené oblasti ;) – Florida!!

Nevím jestli bych vůbec měla chuť psát, ale náš odlet z Prahy samozřejmě neprobíhal hladce. Asi bychom to ani nebyli my, kdyby jo. Skoro si říkám, jak my se budeme vypravovat, až budeme mít děti - to si fakt nedovedu přestavit. Ale vraťme se zpět zhruba o deset hodin. Jsou tři hodiny odpoledne, já mám pomalu odcházet z práce, Kája už na mě čeká před O2 a já nestíhám a nestíhám. Z původních deseti minut, na mě čeká půl hodiny. Nutno říct, že lepení dvou A3 s Magdalenkou za to zpoždění stálo :) Doufám, že jste to už holky vylepily nad kopírku, takovej skvost!! :D Takže zpoždění nabráno kuli mě, ale stále jsem v klidu, odlétáme v půl desáté do Milána, času tedy haba kuk. Doma rychlá dobalovalovačka, Kája říká nic si neber, všechno koupíš. Jsem trochu skeptická, moje záliba v nakupování oblečení je dost podobná jako v uklízení. Trochu neochotně nechávám Káju zredukovat vybrané oblečení na polovinu. Až budu na všech fotkách v tom samém, víte na koho se obrátit ;) Pobíhám, poklízím a jsem v příjemné náladě.. přeci jen dnes mi začíná dovolená. Kája trochu prudí s nestandardním dotazem, jestli nemám jeho fotku. Zahanbeně tahám z peněženky jednu fotku kamarádek za druhou, ale manžela tam nemám.. ano stydím se!! Pomalu je čas vyrazit, přeci jen jsme ještě objednaní ke K. rodičům, kde necháme auto – zatím to vypadá na dvouhodinovou návštěvu. Kája ale přichází s tím, že si musí zajet rychle na otočku do Vršovic (pro neznalé, momentálně pobýváme na Spořilově), jsem mírně překvapena a Kája dělá tajemného, nicméně práce mám dost tak to neřeším. K se vrací v rekordním čase.. nevzal si klíče :) Čas nás tlačí! Bereme kufr a jdeme do auta.. Kája je překvapivě mírně nervózní až mě to překvapuje. Řikám klídek.. máme času dost.. ještě pořád máme na vaše hodinu a půl.. Kája se kroutí, říká, ještě musíme do Vršo. Tak nějak začínám být nevrlá a řikám co se kurňa děje?? No když ty se budeš zlobit, říká Kája. Začínám se děsit. Mám propadlej mezinárodní řidičák a nestihl jsem si zařídit novej. Zastavuje se mi dech, rudo před očima, srdce nebije. Dejchej Veroniko, dejchej, nebo ho zab! Situaci zvládám bravurně, vyčistím hlavu, usměji se a říkám, no což, mě nedělá problém strávit týden na pláži v Miami ;)

 

Jedeme alespoň do Vršo pro propadlej mezinárodní řidičák. Nenalezen. Nevadí, mě už toho moc nerozhází. Na okruhu nehoda, kolona jako blázen, na návštěvu necelá hodina. Konečně se trochu rozjíždíme. Najednou říkám Kájo, tady normálně smrdí nějaký palivo.. benzín či plyn? Je to možný? Prosím tě, to je inverze, dostane se mi odpověď. Urážím se, tak snad nejsem debil, ne? Čuch mám přeci po mamince! V tu chvíli projíždíme kolem kamiónu, z kterého crčí nafta, jako blázen. Usmívám se, měla jsem pravdu. Opět! Kája se děsí, nový auto, nafta..bude to mastný a špinavý.. máme to na kapotě, na skle všude.. Jedeme do myčky! Dalších 15 minut v háji.. myčka je mimo provoz. Kája to vzdává a konečně dorážíme do Kyšiček. Máme asi 20 minut. Pohodlně se usazuji a dávám si čaj a sváču, Karlové jdou omýt auto. Vrací se ze zjištěním, že je to „zasraný jako prase“ a Kája se znovu vydává do myčky, tentokrát do okolní vesnice. Začínám mít nervy na pochodu. Proboha  to nemůže něco projít hladce? Auto umyto, Kája spokojen, já šedivá. Za hodinu a půl nám to letí. Na letiště už se naštěstí dostáváme hladce a stejně tak se odbavíme. Před odletem si stihneme dát uklidňující kávičku a letíme. Zjištění, že nás ani jednoho nenapadlo, že bychom si mohli vzít eura (přeci jen strávíme den v Itálii) a tudíž si v letadle nemůžeme koupit ani vodu, náš už ani nerozhodilo. Let byl klidný (až na Itala co si vedle mě zpíval), přistání též. Trocha dobrodružství nás ještě potkala, když jsme se vydali pěšky cca 2km noční, naprosto opuštěnou Malpensou. Když jsem si uvědomila, kudy se to vláčíme s kuframa, s penězma a vším možným, tak mě trochu zamrazilo. Naštěstí do hotelu dorážíme bez úhony před půlnocí, jsme ubytování v krásném pokoji a po náročném dni odpadáme. Zítra nás čeká cca 12 hodin letu směr Florida!! HURAAAA!! Zatím dobrou noc :*

P.S.: Kdo by se prostě o ty naše zážitky nepodělil ;)