Cesta na sever - část čtvrtá

Den osmý (29.12.2011)

Dříve než v šest se nám vstát nepodaří. S Veru ze sebe jdeme udělat ženy a mezi tím se Kája probouzí. Balíme stan a věci, ani nesnídáme a jedeme dál na Noosa Heads, kde začíná pobřeží Sunshine Cost. Posnídáme v parku u moře a vydáme se na projížďku po pobřeží. Najednou Verča křičí: „No ty vole, Kájo, otoč to. Tam byl klokan jako kráva, takovýho jsem ještě neviděla.“ Kája brzdí, brzdy řinčí a otáčíme auto. A fakt. Je tam. Velký klokan si pohupkává po zahradě u rodinného domku. Na zastavení bohužel není místo, takže po dostatečné prohlídce jedeme dál. Po půl jedenácté dorážíme do Australian ZOO Steva Irwina. Otevírají v 9 ráno a veškerá parkoviště jsou už teď naprosto nabitá. Nakonec se nám daří zaparkovat a jdeme si vystát frontu na nekřesťansky drahou vstupenku. Dozvídáme se, že od 11hod se v CROCOSEU koná show. Máme asi 4 minuty, takže probíháme ZOO, co nám síly stačí a dobíháme k obrovské aréně jen tak tak – za námi už zavírají vstup (to jsme zase jednou měli štěstí). Tribuna je skoro narvaná, tak hledáme místečka pro nás tři a usadíme se. Show začíná a mezi nás se rozlítnou hejna papoušků. Je to naprosto omračující. Papoušci, od maličkých až po obrovské, nad námi krouží a občas si přistanou vedle nás na zábradlí. Hlavní část představení začíná „příchodem“ krokodýla do arény. Ve chvíli, kdy malá dcera Steva Irvina (asi 14 let) krmí krokodýla ani nedýcháme.

Po skončení show se pouštíme do prohlídky ZOO. Poprvé si pohladím klokana a dokonce ho i nakrmím. Celá ZOO je naprosto úchvatná. Mají obrovský Africký výběh, kde spolu žijí žirafy, nosorožci a zebry. Tento výběh byl půl roku pro veřejnost zavřený, než zjistili, zda tyto zvířata budou schopní žít společně. Ani nevíme jak, ale v ZOO strávíme více jak 5 hod. Máme skluz jako blázen. A v žaludku nám kručí hlady, ale nelitujeme. Opouštíme ZOO s úsměvem na rtech. U malého barbíčka uvaříme rychlý oběd a v šest vyrážíme na další dlouhou cestu směr Sydney.

Do kempu v Mount Warning National Parku dorážíme kolem desáté večer. Veru s Kájou ještě povečeří cornflaky a pak se společně koukáme na hvězdy. Před spaním jdeme ještě vykonat očistu – sociální zařízení kempu je nejhorší co jsme zatím zažili. Akorát se s Veru domlouváme na pořadí sprchy (máme jen jeden ručník, druhý nám ukradli v předešlém kempu), když si ve sprše všímám obrovského pavouka. Je vyloženě odporný. Tohle zamává i s Verčou, která takhle velkého pavouka za celý její roční Australský pobyt ještě neviděla. Překvapivě to zvládám dobře, vyčistíme si zuby a padáme pryč. Sprchu pro dnešek vynecháme :)

Den devátý (30.12.2011)

Zaspali jsme budíka na šestou a vstáváme až v sedum. Měli bychom chvátat, ale už máme toho spěchu dost. V klidu rozkládáme deku, rozbalujeme jídlo a snídáme. Pak se vydáváme na horu Mt Warning. Zjišťujeme, že trasa vedoucí až na vrchol je na 5 hodin. Na to bohužel nemáme část, tak se alespoň pouštíme na malou procházku po vyznačené stezce. Veru se tam zamiluje do prastarého, podivného stromu. Pokračujeme dál do města Nimbim. Nachází se v okolí subtropických deštných pralesů. Žijí zde vyznavači alternativního životního stylu, kteří se zde usadili v 80tých letech. Celé město působí jako taková Hippie komunita. Po prozkoumání místního muzea jedeme dál.

Zastavujeme se na nákup v městě Gifton. Jakmile Kája vstoupí na eskalátor nákupního centra, celý obchoďák se ponoří do tmy. Vzniká zmatek a většina obchůdků a fastfoodu zavírá. My ale máme štěstí, protože sámoška jede dál (asi na naftu). Na dnešní oběd nakupujeme krevety a ryby, v bottle shopu nakoupíme pár piv a jedeme hledat barbíčko směr Coffs Harbour. Kolem páté hodiny zastavujeme na naprosto úžasném místě Moonee Beach. Jedná se o kouzelné zákoutí u moře. Neuvěřitelně si pochutnáme grilované rybě a krevetkách, prostě pecka. Asi nemusím zmiňovat, že dnes budeme muset jet zase po tmě – máme to do Port Mcquarie ještě dvě hodiny a je půl sedmé.

Kolem deváté zastavujeme u prvního kempu, ale mají plno. Když mají obsazeno i ve druhém, začínám být trochu nervózní. Naštěstí ve třetím kempu (posledním ve městě) mají ještě místečko. Postavíme stan, vybalíme pivíska a vodnici a užíváme krásného večera.

Den desátý (31.12.2011) – SILVESTR

Na Silvestra si pospíme a vstáváme až v sedum :) Po klasickém triu: očista + snídaně + balení, odjíždíme. Zhruba po 300 m od kempu nás staví policejní hlídka. Policista Káju vyzývá k předložení dokladů. Na ČR řidičský průkaz se dívá nedůvěřivě a tak ochotně vyndáváme mezinárodní. Policista si ho prohlíží a pak naprosto upřímně praví: „Absolutně nemám tušení, na co se to koukám, ale tak asi to bude v pořádku.“ To nás náramně pobaví. Kája ještě musí napočítat do pěti (nadejchat do alkotesteru) a můžeme jet. Policista nám popřeje šťastnou cestu a dokonce nám zamává. Ve městě se ještě projdeme (zase nám tu prší). A podíváme se, jak přistává letadýlko na vodě. Teď už ale opravdu musíme dál. Potřebujeme dorazit do večera do Sydney na ohňostroj. Cestou se ještě stavíme na velký nákup na večer (auto musíme trochu přifouknout, přece jen ta basa piv už je na něj trochu moc) a k Veru dorážíme kolem páté.

S Veru se dostatečně vymódíme (přece jen ať jsme na Nový rok krásné) a na devátou jdeme nahoru na terasu podívat se na „dětský“ ohňostroj v devět. Jedná se o několik ohňostrojů na více místech. Je to neuvěřitelné. Po posilnění na cestu a menších organizačních problémech (čekání na Pavlíka J, který vlastně vůbec nešel s námi) se s narvanými baťohy vydáváme pěšky na nedaleký Northead – takový skalnatý výběžek s výhledem na Sydney. Silvestra zapijeme jak se patří a asi není potřeba to rozepisovat dopodrobna :)