Probouzí mě sluneční paprsky deroucí se mezi závěsy,
zjišťuji, že Kájoušek mi ještě chrupká, tak natahuju plavky a jdu protáhnout
svaly do bazénu. Maličko mě tam znervózňuje provaz natažený ve prostřed
(odděluje prosím hlubokou část bazénu od mělké), ale nakonec si zvyknu a
pravidelně podplavávám. Na pokoji už mě čeká probraný Kája a hurá na snídani.
 |
| Schválně kdo je najde :) |
 |
| Ulička :) |
Dnes máme na programu
návštěvu Everglades parku. Jako první vjíždíme do Everglades City k turistickému
centru a bereme letáček s mapkou. Výletní loďku nebo tzv. air boat po
domluvě zavrhujeme. Podle mapky zjišťujeme, že valná většina parku je vlastně z úplně
jiné strany. Nasedáme do auta a vyrážíme tedy dál. Hned jak je to možné
sjíždíme na scenic view a tak trošku si připadáme jak v Australii na Ocean
way. Kde nic tu nic :) Jedem po prašné cestě, v tubusu tvořeném stromy s max
rychlostí 25mil za hodinu. Zastavujeme u
první cedule se značenou procházkou. Obouvám tenisky, beru pití a foťák a jdeme
k informační tabuli. Na tabuli je několik fotek obrovských aligátorů,
panterů a další divoké zvěře. Maličko znervózňuji. Velkými písmeny emergency
number. Pff.. No, velice neochotně a napjatě vstupuji do uličky smrti za Kájou.
Abyste pochopili, stezka je pouze vyšlapaná pěšinka mezi močály a obrostlá
všemožným kapradím, stromy a keři. Začínám být víc než jen mírně nervozní..
všude vidím hady a krokodýly a když metr ode mě vystřelí z křoví bažant či
co, a já vyskočím metr nad zem, tak se otáčím na Káju (samožřejmě naprosto
vytlemeného) s tím, že se na to můžu vy víte co a nikam dál touhle buší
beze zbraně nejdu :) S hurónským smíchem se otáčí a jde za mnou (přijde
mi, že nějak moc podezřele ochotně – podle mě se mu to nelíbilo stejně jako
mě). Ani zde v Americe na Floridě nechybí moje tradiční, ty vole Kájo
zastav :) Jen tentokrát se nejedná o klokana, ale o dva aligátory (prosím kuli
Kájovi neplést s krokodýlem) vyvalující se v močálku (ano močálku,
taková loužička) na úrovni „silnice“. Kája sice hned nezastavuje, ale couvá, on
ochotně vystupuje s foťákem z auta. Já bezpečně stahuji okénko a
pozoruji ty dva miláčky z auta. Popravdě docela zážitek být takhle blízko
v přírodě u takových zvířátek. Po cestě potkáme ještě další dva nebo tři.
 |
| Na cestě na Key West |
Nicméně než se doklepeme do skutečného vstupu do Everglades, tak je plno hodin. Rozhodneme se a rychle měníme plán (napomáhá tomu i moje zhoršující se migréna). Vyrazíme směr na Key West a do Everglades se vrátíme zítra cestou zpět. Geografické rozložení tomu naštěstí docela přeje. Výjimečně v tom nechávám Káju sama a zalézám na zadní sedačky, zapíjím prášek a zkouším usnout. Probouzí mě až zastávka v Publixu. Rychle nakoupíme na večeři (ani jsme dnes nikde nestavěli oběd) a snídani a pokračujeme. Já už sedám dopředu, abych z cesty na Key West něco měla – jedná se převážně o obrovské mostky spojující jednotlivé ostrovy. Podaří se nám shlédnout i nádherný západ slunce. Dostáváme se zhruba do poloviny cesty do města Marathon. Ubytujeme se v jediném Motelu za naši cestu (až na ten puch, co se táhne od přístaviště to docela ujde) a já padám rovnou do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat