Den čtvrtý a pátý – Cesta do Cocoa Beach a Kennedy Space Centrum 17 a 18.11.

Most, díky kterému jsme viděli delfíny

Druhé probuzení v Miami už je mnohem lepší. Snídani si s Kájouškem dáváme u bazénu na sluníčku a připadáme si jako v ráji. Ale je čas balit. Čeká nás dlouhá trasa a po cestě ještě návštěva jedněch obchodů. Jestli jsem byla před tím zhnusená z nakupování, tak teď už ani nevím jaké další negativum zvolit. Nicméně Kája si odnáší pěknou sbírku triček a košil a já jedny naprosto perfektní tenisky (bohužel později přijde zjištění, že mě tlačí ;-), to jsem celá já :) ). Cesta směrem na Orlando do Cocoa Beach, cca 200 mil, kde se chystáme nocovat, je pohodová. Kájovi se řídí dobře a cestou se kocháme okolní krajinou. Na východním pobřeží Floridy jsou docela časté přejezdy přes obrovské mosty přes oceán, které spojují pevninu. Na jednom takovém místě za šera zastavujeme – vyžádala jsem si fotečku mostu.  Kája ladí foťák a já si užívám možnost protažení kostry a kochám se šuměním moře, když najednou mám pocit, že jsem něco zahlédla. Promnu oči, začnu ostřit a znovu.. a znovu. Uvědomuji, že to co vidím, není vada mého chabého zraku, ale že kousek od pobřeží je hejno delfínů, pravidelně vyskakující nad hladinu. Jsme unešení. Prdíme na foťák a jen si užíváme nezvyklý zážitek. Podruhé v životě vidím delfíny ve volné přírodě a opět tomu pomohla naprostá náhoda. Po chvíli sedáme do auta, dojíždíme do hotýlku, ubytujeme se, navštívíme thajskou restauraci a po obvyklém pivku upadáme do hlubokého spánku.

Probouzí mě Kája, který se neslyšně snaží opustit náš pokoj s komentářem, že se jde projít. V první chvíli mě napadá, jde pro snídani do postele, ale rychle se probouzím a nápad zavrhuji ;) Je to přeci Kája!! :) Nicméně vstávám s nápadem jít si zaplavat. Hážu na sebe plavky a hned ve dveřích se zarážím, brr.. kosa jako blázen. Ale tak přeci jen už jsem se rozhodla, tak couvat nehodlám. Čeká mě šok, bazén je vyhřívaný!! Bože to je perfektní!!  Řekla bych, že má tak 30°C :) Ostatní hosté hotelu na mě sice koukají jak na blázna, ale mě je super. Dokonce zvládnu lehkou konverzaci o tam jaká je voda. Po chvíli se ke mně připojuje vracející se Kája. Dáme pár bazénu a vyrážíme na snídani. Čeká mě další překvápko – vaflovač :) Někdy sama sebe překvapuji, jak jednoduché věci mi dělají radost! Poprvé v životě se cpu vaflemi s javorovým sirupem a ještě si dám nášup (za který budu během dne ještě několikrát vděčná). Kája mě netrpělivě popohání – čeká nás NASA základna – překvapivě se nemůže dočkat a jeho nadšení strhává i mě. Balíme a vyrážíme do Kennedy Space Centra.

Neohrožená návštěva informací

Rocket Gardens

Už od rána je vidět, že počasí nám dnes nebude přát. V autě zjišťujeme, že je venku jen 15°C a než dorazíme do KSC začne mrholit. Šikovně se vyhýbáme frontě u kasy a kupuje expres lístky v automatu. Zábava může začít. Po vstupu se hned ocitáme v Rocket Gardens – tzn. Uprostřed modelů všech možných vesmírných raket. Kája hned vytahuje foťák, zatímco já mířím k informacím pro letáčky a mapku. Jako první navštěvujeme Early Space Exploration, kde například vidíme model prvního vesmírného modulu v životní velikosti, který byl poprvé vypuštěn do vesmíru. Následujeme do asi nejoblíbenější atrakce KSC – simulátoru startu raketoplánu. Počásí je sice naprd, ale má to výhodu v tom, že centrum je skoro bez lidí a nestojíme nikde žádné fronty. Hned u vstupu jsme vyzvání k odložení veškerých věcí do skříněk. Začínám trochu nervóznět. Jsme nahnáni do velké haly, kde na nás z obrazovek mluví bývalý astronaut, který nás ubezpečuje, že se jedná o naprosto věrohodnou simulaci. Dozvíme se i mnoho technických informací o startu a vzletu raketoplánu. Následně se přesouváme speciálního cestovního modulu, kde si na vlastní kůži vyzkoušíme náklon 90° (hned jsem si připadala jako astronaut), dvě minuty vibrací při zážehu trysek a pomocných raket a při „obrovském“ přetížení jsme začali „stoupat“. Po odpojení přídavných raket a později i hlavního stupně, nechybělo ani finále a to stav beztíže. Zajímavá atrakce.

Apollo

S astronautem

Další na pořadí bylo vesmírné představení v IMAXU – 3D film o mezinárodní vesmírné stanici. I přes mojí mírnou jazykovou bariéru to bylo naprosto úžasné – poznat jak vypadá taková běžný den ve vesmírné stanici. Po filmu se ještě vyfotíme s živým astronautem a nasedáme do autobusu, který nás povozí po základních bodech centra – dostáváme se například k řídící stanici raketových startů, opravně raket nebo Apollo centru, kde je já vlastně poprvé dozvídám, jak to přesně bylo s Ruským a Americkým vesmírným programem. Nechybí zde ani obrovský model rakety Apollo/Starun V. Při odjezdu ještě navštívíme Astronaut Hall of Flame – Síń slávy všech amerických astronautů.

V Kennedyho centru strávíme celý den a hladoví (vzpomínka na snídani) a úplně vymrzlí vyrážíme do Orlanda. Cestou maličko zazmatkujeme (když se Kájoušek rozhodne nevěřit navigaci a minutu před cílem odbočí tak, že si cestu prodloužíme o dalších 30 minut – ano i to je v Orlandu možné) a dorážíme do hotelu. Dopřejme si exklusivní večeři – u mě 10 uncový Rib eye steak, pivísko a spááát. Zítra nás čeká náročný den!!