úterý 29. října 2013

Den osmý: Lake Powell a Antelope Canyon

Úterý 29. října - Page

Je zhruba deset večer a my jsme ubytovaní v krásném motelu kousek za vstupem do Grand Canyonu. Hlavou se mi honí, co vše se dneska událo, ale tak nějak mi myšlenky nabourávají obavy ohledně zítřejšího programu. Venku je teď něco málo pod nulou, předpověď na zítra je tady v 2,5 tis metrech mínus dva až plus tři. Straší i se sněžením. Jestli jsem měla obavy o počasí v GC tak ohledně toho, že se tu uvaříme a jednodenní sestup a výstup odpískáme kuli nedostatku vody a vedru. A najednou hrozí to, že je vlastně pěkná kosa. Naplánovaný budíček máme na půl šestou, jsem zvědavá, co z toho bude. Sendviče jsou namazané v lednici, voda je připravená v baťůžcích a trasa nastudovaná. Tak nám držte palce, ať počasí nezlobí. 

Teď maličko k tomu co máme dnes za sebou. V oblasti jezera Powell jsme se ocitli vlastně docela náhodou, když jsem kuli nedostatku času zrušila Archers a Monument Valley a město Page je prostě napůl cesty mezi Bryce Canyonem a Grand Canyonem. Takhle zastávka byla ale nakonec velice obohacující. Ráno jsme se znovu vrátili na přehradu. Pokochali se pohledem na jezero Powell, zastavili na vyhlídce na „Podkovu“ a nakonec se vydali do Indiánské rezervace na Antelepoe Canyon. Vodou vymletá skaliska pod zemí. V létě se zde otočí kolem 5 tis turistů za den. My měli prohlídku ve 4 :D Řekněme, že jsme prostě měli jednou štěstí. Oběd výjimečně zvládáme v Mexické restauraci. Když si odskočím na wc před 4 hod přejezdem, za dveřma na mě vybafne čarodějnice a popravdě mám co dělat abych to nepustila do gatí ;) No posuďte sami a to prosím ta ježibaba něco hulákala :D Přejezd je takto dlouhý protože nás překvapila uzavřená hlavní silnice. Výjimečně nabývám sebevědomí a sedám si za volant. 

Těch 150 mil odřídím sama až k motelu. Když pominu malé faux pas s dálkovýma světlama (chudák protijedoucí si musel myslet, že jsem asi labilní), tak to šlo vlastně docela dobře. No možná ještě okamžik, kdy odcházíme od auta a Kája říká ještě zatrub. Já se samozřejmě chytám a hned troubím a on: „Veru já myslel jako abys zamkla.“ No ehmm.. zjevně se tak nechytám ;) (je pro vysvětlení to auto při zamykání vždy krátce zatroubí). V hotýlku ještě využíváme luxusní vířivky, které má snad 35 stupňů. Taková by bodla i zítra ;) Dobrou noc..

Žádné komentáře:

Okomentovat