Den druhý: San Francisko

Čtvrtek 24. října - Mariposa

Ach jo.. já se z toho Hoka zblázním. Nikdy jsem neměla výrazné problémy s časovým posunem. Maximálně únava v nevhodnou hodinu. Ale jen co on se vytasí s tím, že když sem dorazil, tak se týden budil v pět ráno, tak co myslíte, že já?? No budím se v pět ráno. Už druhou noc. A tentokrát protože vím, že v šest máme budíček, tak beru noťas a jdu vám něco napsat. Tak ke včerejšku. Mimo přerušení spánku v pět ráno jsme si trochu přispali.. spíše tedy všichni ostatní. Ivet nám (Hok by k tomuto vyjádření měl jisté výhrady) k snídani udělala luxusní americké lívance a spešl zelenej (ano a nechcete vědět co v tom bylo ;)) ovocnej koktejl. Ráno si dáváme vážně odpočinkové, takže do SF vyrážíme až někdy kolem jedenácté. První se zastavujeme na vyhlídce na Golden Gate. Přes aktuální mlhu není vidět ani zábradlí vyhlídky :( No zkusíme štěstí ještě odpoledne. 

Golden Gate v pozadí

Bubba Gump

Vydáváme se rovnou do Fisherman přístavu. Odkud mrkneme na Alcatraz - úplně v mlze, na Golden Gate - ten pouze odhadujeme, mrkneme na asi sto lachtanů co se vyhřívají na molu a navštívíme vyhlášenou krevetí restauraci Bubba Gump Shrimp, tady se projevím jak naprostý Forest Gump ignorant ;) Nadlábneme se a jdeme se podívat na Coit Tower, ze které by měl být výhled na celé SF. Naštěstí se počasí trochu umoudřilo, tak je vidět vše.. kromě Golden Gate ;) Na mě s Kájou je vidět mírná přejetost, tak se Ivet slituje a zavelíme odjezd domu. Projedeme si krásnou pravidelnou kolonou ze SF do Novata a zastavujeme v Best Buyi. Odjíždíme s novým přírůstkem :D Mým luxusním milovaným paperwhitem :D (pro babičky elektronická čtečka knih, která v noci svítí) Huráááá.. 120 USD prosím ;) Záviďte.. Ještě ho mám v krabici, ale jen co Kája jednou usne dřív než já, tak bude velké rozbalování a objevování :) Tak zpět k příběhu.. 

Coit Tower

Po cestě se ještě stavíme na nákup, přeci jen jedeme do hor a bůh ví jak to tam vypadá. Od Ivet s Honzíkem se nám úplně nechce, takže místo plánovaného odjezdu v pět vyrážíme v půl sedmé. Moje naivní představa, že se alespoň vyhneme zácpě vzala jako hodně rychle za své. Celý most do Oaklandu naprosto ucpaný a pak ještě další dvě hodiny v kolonách. Já nevydržím a začnu upadat to kómatu s myšlenkou, že snad je na tom Kája lip ;) Dáme jednu přestávku na odpočívadlech a v půl jedenácté dorážíme do městečka Mariposa. Cestou je vidět, že se zajímavě mění krajina, ale bohužel je taková tma, že to nelze blíže identifikovat. Paní na recepci je hrozně milá, už nás očekávala. Vydá nám klíče a upozorní nás, že snídaně jsou od šesti. Přejedeme asi 200 metrů k pokoji a vytaháme zavazadla. Najednou si uvědomím, že v ruce nedržím klíče od pokoje.. Neodbytný špatný pocit mě začíná válcovat, šahám do kapes.. do příruční taštičky a nic. To už se hystericky obracím ke Kájovi, který se může potrhat nadšením, že konečně nemůžu najít klíče já. Mě to tak vtipné nepřijde. Takové věci se mi nestávají!!! Prolezeme všechny věci, auto a nic. Posílám Káju na místo, kde jsme prve zastavili a hluboce se zamyslím. Já přeci věci nikdy někam bezmyšlenkovitě nestrkám. Musely mi vypadnout v autě!! Začnu auto prohledávat kousek po kousku až ty dvě zatoulané kartičky nalézám zapadlé mezi sedačkou a dveřma. Uff!! S úlevou se zasmějeme a jdeme na pokoj. Usínám po dvanácté.. Dobrou..