Den třetí: Yosemite park

Čtvrtek 25. října – Bridgeport

 

Half Dome

Huuráá budím se až v šest ;) Kája má ještě půlnoc, tak beru noťas a už v myšlenkách vracím ke včerejšímu programu. Yosemite. Dle mého další z divů světa. Z motýlku vyrážíme v sedm ráno a já jsem pyšná na náš rychlý odjezd a toho jak se držíme plánu. Na můj nátlak ještě tankujeme (což Kája časem ocení, když uvidí cenu benzínu uprostřed Yosemitu). Hlavní branou do parku projíždíme před osmou hodinou, kupujeme celoroční permici do všech Národních parků. Od vysmátého strážníka dostáváme mapku a Yosemitské noviny a posílá nás dál. Jako první se vydáváme na Glacier Point. Vyhlídku ve výšce přes 2000 m. Já osobně jsem z parku unešená v prvních minutách. Vyrazit sem na podzim bylo to nejlepší, co jsem mohla vymyslet. Park hraje všema barvama a člověk si připadá jako v pohádce. Asi jen jím takhle projet by mi přineslo dostatečné uspokojení. A to netuším, co ještě přijde ;) Z Glacier Pointu se nám skýtá výhled na celé Yosemitské údolí a jeho hlavní masivy Half Dome a El Capitan. Na Half Dome se dokonce pořádají dvou denní výpravy se speciálním povolením. No když to vidím, tak bych to asi oželela. 

El Capitan

A jsme bez stativu

Projdeme se po vyhlídce a sestoupáme zpět do Yosemitského údolí, kde se na El Capitána podíváme zespodu, abychom si všimli, že jsou na něm horolezci! Mě se tomu nechce věřit, tak se vydáváme přímo pod skálu.. a fakt.. Hlava mi nebere, jak se po tom dá vůbec lézt. Když to vidím, tak si skoro říkám, že bych měla svojí výbavu vyhodit z okna.. Tohle jsou totiž machři. Před opuštěním údolí ještě zastavujeme u potůčku na poslední fotku. Kochám se přírodou, když slyším: „Veruu, nevíš, kde je stativ??“ Joo milej zlatej na posledy jsi ho nesl na Glacier pointu. A v autě prostě není (stativ bohužel nemá dispozice pro to, aby někam zapadl). Pravděpodobně zůstal položený někde na Glacier Pointu. Takže ztráta číslo jedna (popravdě, alespoň mě Kája nebude nutit se s ním pořád tahat ;) )No musíme dál..

Pohled z Olmsted Point

Pomalu stoupáme až do 3 000 metrů a děláme první zastávku na Olmsted point. Tohle je naprosto dokonalé místo. Asi nejhezčí co jsem kdy viděla. Prostě jen stojím a rozhlížím se.. Až mi zase někdy někdo řekne, že Amerika ho moc neláká, zaklepu si na čelo. Amerika nejsou jen hamburgery ;) Musíme dál, míjíme znovu jezeru Tenaya Lake, které jsme viděli z Olmsted Point a dostáváme se na pláně Tuolumne meadows. Ty jsou na podzim bohužel jen takové žluté nerozkvetlé, ale i tak je to příjemné pokoukání. Oba nás dost udivuje sníh, který se v této oblasti drží zuby nehty. Když z parku vyjíždíme, tak je mi to skoro líto. Takovouhle krásu už asi nikdy neuvidím. Příjezd k jezeru Mono Lake mi, ale zvedne náladu, to je prostě další bomba. Ani to nelze slovy popsat. Poslední dnešní plán je podívat se do zlatokopského městečka Bodie. Trošku nám to kazí nezpevněná třímílová příjezdová cesta, ale jinak je to pěkná podívaná. Původní domečky si projdem při západu slunce (už v zimích bundách). Na motýlek, který vypadá jak vystřižený z westernovského filmu (i koupelnu máme ze dřeva) dorazíme úplně hladoví. Za celých 200 mil jsme nemíjeli jedinou otevřenou restauraci, obchod a dokonce ani ubytovací zařízení. Objednáváme pizzu LARGE a pokud zkonzumovat ji celou nás skoro zabije ;) Před usnutím se obracím na Kájouška, kde najdu svůj super truper ortopedický polštář.. a ono jejda.. Ztráta číslo dvě ;)

Nerušit, se soustředím ;)

Mono Lake

Bodie