Neděle 27. října - Springdale
 |
| Na té cestě dole jsme začínali |
Budí mě pocit příjemného vyspání. Mrknu se na hodinky a jímá
mě hrůza. To už je devět!! Já která se tu budím v pět ráno chrápu do
desíti? Budím Káju, připravuji snídaní a rychle balím. Dnes máme v plánu Zion.
Po parku není dovoleno se pohybovat svým autem, tak parkujeme a sedáme na
shuttle bus, který jezdí ke všem výchozím bodům. Vystupujeme na konečné stanici
Temple of Sinawava, kde uděláme krátkou asi tříkilometrovou procházku podél řeky
Virgin. Je tu docela rušno. Během cesty se rozhodneme, že projít si jen údolí
není ono a zkusíme nějaký výškový trail.
 |
| Scout Look |
Vybíráme Angels Landing. Tak teď jen
něco málo co o ní říká náš průvodce: „Vstaňte brzy a podrobte svá stehna tomu
nejstrašnějšímu testu při výstupu na skálu Angels Landing. Tato náročná
čtyřhodinová túra není jen výzvou pro vaši fyzičku, ale i pro vaši psychiku,
zejména máte-li strach z výšek. Hodně lidí výstup vzdá v momentě, kdy
před sebou vidí úzké sedlo, které se musí přejít – je místy široké jen 1,5
metru a skalní stěna padá na obě strany na dno kaňonu do hloubky 300 metrů.“ No
tak asi tak. S mírnou obavou doplníme vodu a vydáváme se po značené stezce,
které začne pozvolna, ale vytrvale stoupat. Když nastupuje strmé stoupaní
dlouhými serpentinami na vrchol stěny kaňonu, začínáme už pěkně odfukovat.
Upřímně jsem ráda, že batoh nese Kája: :)
Na první vrchol a vyhlídku Scout Look nás dovede 21 krátkých a prudkých
serpentin. Ani se tu moc nerozhlížíme a omylem (moji chybou) vyrážíme dál horší
a náročnější cestou. Stoupáme dál na vrchol velice strmými úseky a na většině
míst se jistíme pomocí přivrtaných řetězů. Já už se raději koukám jenom pod
nohy. Když se vyškrábeme na vrchol (u mě dost výstižné – některé části jsem
lezla po čtyřech) tak si doslova sedáme na p…… Výhled je neuvěřitelný. A když
člověk vidí, odkud se sem vlastně vydrápal. Prostě paráda.
 |
| Finále na Angel Landing |
 |
| Finále na Angel Landing |
Cesta dolu je možná
ještě náročnější. Přebírám od Káji batoh alespoň na cestu dolu a po překonání
nejstrmějších míst jsem dole coby dup. Takže trénink na Grand Canyon splněn :D
K autu dorážíme někdy ve čtyři odpoledne (bez oběda) a slibujeme si jak si
cestou zastavíme na pravý americký steak. Bohužel těch 100 mil nepotkáme jediné
větší město natož restauraci. Nevadí, najíme se v motýlku. Po checkinu
rovnou vyrážíme do restaurace, na stůl tu před námi čeká fronta tak 30 lidí.
Pfff.. V krámku kupujeme mražený polotovar, pivko a chipsy a jdeme na
pokoj. Před spaním ještě vyzkoušíme příjemný vnitřní bazén.
just wauu
OdpovědětVymazat