Let jsme zvládli docela v pořádku. Po přistání v Soulu a vyzvednutí zavazadel, jsme se pustili do hledání našeho hotelu. Měl se nacházet zhruba kilometr od letiště - tedy ne že by se tam nenacházel, jen ho jaksi někdo zapomněl označit – v těch mínus šesti jsme ho hledali asi hodinu a nebýt pár rad místních, tak ho ani nenajdeme. On to vlastně ani nebyl moc hotel, spíše jen pronajímané pokoje v komerční budově, ale místnost byla krásně velká, prostorná, čistá a dokonce s kuchyňkou. Tenhle výběr přenocování se povedl.
 |
| Vánoční stromeček Soul |
Díky hledání pokoje, malé sváče a sbírání informací, jak se dostat do centra Soulu, jsme nabrali malé zpoždění. Do centra jsme dorazili někdy kolem osmé večer. Nutno podotknout, že jen cesta z letiště do Soulu je na hodinu a čtvrt. Co se týče příprav na Soul, tak kromě zajištěného ubytka nebylo nic - neměli jsme ani mapu. Pokud jsme nechtěli zmrznout, museli jsme vyrazit. Strávili jsme tam něco málo přes dvě hodiny a dojmy? Velice rušné město plné neuvěřitelně osvětlených mrakodrapů, na každém rohu prapodivný stánek, 6ti proudé silnice, přes které nejsou přechody (v centru města) a zvláštní Korejci v rouškách (vysvětlení se nám nepodařilo zjistit). Doufáme, že se nám při zpáteční cestě podaří dostat do Soulu za světla a v otvírací době paláců. Na jeden jsme tam už narazili, ale bohužel už bylo moc pozdě, abychom mohli jít dovnitř.
 |
| Palác v Soulu |
Cestu zpět na letiště jsem neusnula snad jen proto, jak jsem se klepala zimou (přeci jen, když jsme opouštěli Prahu, bylo skoro 10°C). Zapadli jsme do sprchy a šli rovnou spát, bylo po dvanácté hodině a vstávali jsme v pět. Ráno jsme si v mimimarketu koupili maličkou snídani a vydali se na letiště nalodit.
 |
| Kájova snídaně |
 |
| Moje snídaně |
Let do Sydney probíhal velice podobně, letadlo bylo poloprázdné, jen těch dalších 10 hodin letu už jsme zvládali hůře, únava už hrála své a byli jsme celí rozlámaní. Snídaně v letadle v podobně corn-flaků byla úžasná (co doslat Kája jako pravou Korejskou snídaní snad ani nebudu moc popisovat – odporně vyhlížející bílá hmota). V osm večer jsme konečně přistáli v Sydney. Vzhledem k tomu, že jsme přiznali dovoz nějaké jídla, tak jsme strávili pár minut v karanténní zóně, kde si nás očichal roztomilý bígl, Kájouškův batůžek mu moc voněl, ale protože neštěkal, tak nás nechali projít.
Verunka už náš čekala na letišti (čekala nás z jiné strany, tak si nás ani nevšimla), proběhlo velké přivítání a vyrazili jsme na cestu. Verča jako správná hostitel pro nás měla připravenou svačinu a pití. Cesta z letiště na Manly, nám zabrala skoro dvě hodin, jeli jsme autobusem, dvakrát vlakem a nakonec ferrynkou – úžasná lodička, seděli jsme na zádi venku a 30 minut pozorovali noční Sydney. K Verče už jsme dorazili notně znaveni, přivítali se s její spolubydlící Lucou, navečeřeli se (Verunka už dokonce i vaří) a padli do postele. Cestování to bylo náročné, ale v pořádku jsme to zvládli a konečně jsem na místě.
 |
| Vítání s Verunkou |
 |
| Noční Opera v Sydney |
Žádné komentáře:
Okomentovat