Cesta na sever – část první:

Den první (22.12.2011)

Snídaně na odpočívadle

Vstáváme po páté ráno. Chystáme si věci na odjezd a získáváme mírné zpoždění, naskládat se do toho našeho broučka, přeci jen vyžaduje určitou logistickou zručnost. V sedm jsme připraveni vyrazit. V Sydney už v tuhle ranní hodinu začíná být dost provoz. Po nájezdu na dálnici si vesele frčíme povolenou stovkou a pomalu z nás opadává napětí, přeci jen jedeme na dovolenou. Zhruba za dvě hodiny zastavujeme na odpočívadle na snídani – vybalujeme plynový vařič, vaříme čaj, mažeme chleby a užíváme si naše první malé „kempování“. Čas nás ale tlačí, takže se nemůžeme zdržet moc dlouho a musíme dál.

Stejčky na BBQ

První den cestování ve třech nám kazí neustálý déšť, trochu začínám mít obavy, jestli my to sluníčko v Austrálii zažijeme. Nedaleko Newcastlu, za městečkem Bolahdelah, odbočujeme na „The Lake Way“ – cestu jezer. U jednoho z nich – Smith Lake – zastavujeme u bárbíčka na oběd. Tentokrát máme připraveny klobásky. Je to velice příjemné místo, takže opět nabíráme další zpoždění. Nevadí, přeci nebudeme o hladu :) A navíc nám konečně přestalo na chvíli pršet. Směřujeme na Port Macquarie, místo vyhlášené plážemi a vlnami, kam se strašně těšíme, a místo po hlavní silnici Pacific hightway sjíždíme na Ocean Road – moře z ní zahlédneme asi dvakrát :) Během cesty se opět spouští neuvěřitelný déšť a vítr. Skoro není vidět na cestu. S Veru si říkáme, že už každou chvíli musíme být v Port Macquarie, když tu náhle se ozývá Kája: „Ale holky, to už jsme dávno přejeli. Vy jste tam chtěli?“ No a my jdeme do kolen, celou cestu se o tom bavíme, ale Kája je jaksi mimo. Tohle nás vážně pobaví a řešíme, jestli se vracet. Shodneme se, že v tomhle lijáku to nemá cenu a jedeme dál směr Coffs Harbour.

Výhled ze stanu

Kolem 19hod už toho začínáme mít dost a cca 50km před Coffs odbočujeme do městečka Nambucca Heads do kempu Foreshouse. Na recepci už bohužel nikdo není, ale vzhledem k tomu, že tam není závora, nám nic nebrání se ubytovat – zaplatíme ráno. Konečně se nám vyčasilo, tak sledujeme západ slunce na dece a večeříme. Poprvé uléháme do stanu ve třech :)

Den druhý (23.12.2011)

Po snídani

Míchaná vajíčka na BBQ

Ve třech se nám spalo perfektně, dokonce by se tam vešel i čtvrtý nebo čtvrtá :) Je sedum ráno, ale na recepci ještě pořád nikdo není. Nechceme se zdržovat a tak balíme a odjíždíme bez zaplacení, snad nám to Ozzíci odpustí. Popojíždíme dál a na malém paloužku u zátoky rozkládáme vařič na čaj a Kája se vytahuje s míchanýma vajíčkama. Sluníčko praží a my skoro dvě hodiny odpočíváme a snídáme. Cíl cesty máme stanovený na Byron Bay. Zastavujeme ve zmiňovaném Coffs Harbour, projdeme se po přístavu a po plážích – strávíme tu skoro 2 hodiny. Navštěvujeme i nejnavštěvovanější atrakci Big Banana – neshledáváme zde nic zajímavého, pouze kiosek, suvenýry a obrovský kýčovitý banán. Pokračujeme dál v cestě a zastavujeme ve městě Ballina na pláži Shally Beach.

Sedm statečných

Dostáváme se do Byron Bay a chvíli hledáme kemp na stanování (první je dražší než hostel, druhý je plný, třetí je u močálu). Ve čtvrtém kempu konečně zůstáváme a rozbíjíme stan, posvačíme a vydáme se do města. Parkujeme u nádherné pláže a tu najednou koukám, že hned u pobřeží je ploutev. „Ty vole žralok,“ napadne mě a hned si uvědomím, jaká je to blbost, asi to bude jen obrácený serf. Najednou ale vidím nad hladinu vyskočit dva delfíny a zírám na ně s úžasem. Kája popadá foťák a běží fotit. Delfíni se prohánějí na vlnách spolu se serfaři. Chvíli se kocháme, dokud neodplujou a jdeme si projít městečko a podívat se na místní maják (kam máme ráno v plánu vyrazit na východ slunce – je to nejvýchodněji položené místo v Austrálii). Poté si zaskočíme na jedno pivko a šup spát.

  
Den třetí – štědrý (24.12.2011)

Je Štědrý den a my vstáváme v pět ráno a vydáváme se na Maják. Obloha je hodně zamračená, tak z východu slunce nic moc nemáme. Nevadí, je to tu nádherné i tak. Vracíme se do kempu a dělá se nádherné počasí, tak se vyhříváme na sluníčku a snídáme. Od Verunky dostáváme Santovské čepičky, to dostatečně oceňujeme, narážíme čapky na hlavu a vyrážíme do města – chceme na pláž.

Dopoledne strávené na pláži je naprosto úžasné. Obrovské vlny, nádherná pláž, sluníčko peklo, až jsme se trošku spálili. Je to snad náš první úplně slunečný den v Austrálii. Výjimečně zajdeme na oběd na pizzu. Uděláme pár posledních fotek, koupíme si s Kájou klobouky a vrháme se na nákup vánočních zásob (tři dny bude všude zavřeno). Dnešní cílem je městečko Surfers Paradise v oblasti Gold Cost, kde žije Verunčina kamarádka Petra, která nám poskytne nocleh na dva dny, a můžeme u ní strávit Vánoce. Cestou přejíždíme hranice a dostáváme se z New South Wels do Queenslendu.

Východ slunce v Byron Bay

Vánoční cestovatelé

Po příjezdu k Péťe se vrháme na přípravu štědrovečerní večeře. V zápalu příprav si všímám, že Kája loupe brambory, chvíli na něj koukám a nemůžu přijít na to co mi vadí. Najedno to mám, brambory na salát se přece NELOUPOUUU!! Nejdřív propadáme zoufalství, pak hurónskému smíchu, to se nám zase něco povedlo. No nevadí, brambor jsme koupili hodně, oloupané dáme do lednice, zítra znich něco uvaříme, a dáváme tedy vařit brambory, tentokrát ve slupce. Kolem osmé hodiny zasedáme v šesti ke stolu (my tři, Péťa, kamarádka Monika a australský Sammy). Jídlo se povedlo a jen si mlaskáme. Atmosféru se nám podařilo navodit super, dokonce si i rozdáváme dárečky. Verunku dárky z Prahy dojetím až rozpláčou. Po deváte ostatní vyrážejí za dalšími kamarády, my s Kájou zůstáváme, vyzkoušíme místní vířivku (ano baráček, kde Péťa bydlí, má k dispozici společnou vířivku a bazén) a padáme naprosto vyčerpáni do postele (na připravenou matraci).

Štědrý večer