Cesta na sever - Fraser Island (část třetí)

Den šestý (27.12.2011)

Vstáváme v šest ráno - dnes nás čeká dvoudenní výlet na Fraser Island – největší písečný ostrov na světě. Proběhne malá očista, zbrklé balení a velká snídaně. Auto necháváme u hostelu. Skoro na čas nás vyzvedává hybridní autobus (offroad autobus) a odváží nás zhruba 20 min k přístavu, kde na nás čeká ferryna. Je nádherné počasí, sluníčko peče až se z nás kouří. Po připlutí na Fraser dostáváme jako průvodce sympatického Steva. V autobuse se od něj dozvídáme příjemnou zprávu, že od Štědrého dne je dnes poprvé povolen vstup na všechny pláže a stezky -> JUPÍÍÍ!!

V deštném pralese

Jak první je na programu procházka deštným pralesem podél potůčku Wanggoolba Creek. Steve nám ukazuje cestu, doporučí neopouštět stezku a jde přesunout autobus. V lese se ze všech stran ozývá skřek cikád , musí jích tam být stovky. I přes to, že to není naše první seznámení s deštným pralesem, se nám procházka moc líbí (jen Verča si představovala větší vlhkost). Na konci stezky už na nás čeká Steve a odváží nás do malého městečka na oběd, kam se zároveň večer vrátíme a přenocujeme. Pokračujeme po 75ti mílové pláži, kde se zastavujeme u průzračného potoka Eli Creek, který se vlévá na pláži přímo do moře a je vyloženě obsypán turisty, dále se v rychlosti zdržujeme u vraku výletní lodi Maheno. Předposlední zastávkou je Indian Head – nádherný útes, na který si vyšplháme. Výhled je tu naprosto úžasný, pár odvážlivců balancuje na kraji útesu, ale my se raději držíme dál. Pokračujeme do tzv. Champain pools – sklaních jezírek, kde se vykoupeme. Cestou zpět do našeho „tábora“ míjíme volně se prohánějící psi Dingo. Po vydatné večeři v místní jídelně, si dáme jen pivo na pokoji, protože venku zuří bouřka. Docela brzo padáme do postele.

75ti mílová pláž

Maheno

Na Indian Head

Divocí Dingové

Den sedmý (28.12.2011) 

Probouzíme se v pět ráno. Nebo ve čtyři? Queenslandský hodinový časový posun nás pořád trochu mate. Buď jak buď, rozhodujeme se, že na východ slunce je ještě brzy a rovnou usínáme. O hodinu později, v půl šesté ráno, mžouráme do sluníčka, které má pro dnešek svůj východ dávno za sebou. Přesto odcházíme na pláž a pozorujeme probouzející se okolí. Přestože ještě není ani šest hodin, nikdo z nás si nestěžuje. Pohled na liduprázdnou pláž osvícenou ranním sluníčkem je okouzlující. Po pořízení dostatečného množství fotek odcházíme snídat.

V restauraci nacházíme samé dobroty – od corn flakes přes vajíčka a uzeniny až po výborné ovoce. Nadlábneme se skutku královsky. Náš průvodce, sympaťák Steve, nás poté odváží na místo naší dnešní první zastávky, k jezeru Wabby. K němu vede 2,5km dlouhá písčitá (jak jinak) cesta, kterou zvládáme bez potíží. I když už v tuhle dobu je 9 ráno, slunce jehož východ jsme přes 3 nařízené budíčky a silnou vůli promeškali, pěkně peče. Odměnou je nám nádherný pohled na jezero, ve kterém se o chvíli později všichni tři rachtáme. Nejdřív si ale s Kájou trochu zaskáčeme v písku a vzájemně se u toho fotíme. Po tomhle osvěžení se s Verunkou spokojeně povalujeme na ručníku a chytáme bronz. Káju to moc nebaví a tak se vydává zpátky k autobusu dříve. Jakmile jsou všichni účastníci zájezdu naloděni na palubě našeho terénního vozidla, vyrážíme zpět do hlavního tábora. Zde Steve vyzvedává oběd v podobě dvou housek s müsli tyčinkou a pomerančem. Dostáváme ho o chvíli později u jezera McKenzie, u kterého máme strávit poslední tři hodiny na ostrově. Obědváme na lavičkách nedaleko jezera. Kolem nás je plot. To kvůli psům Dingo, kteří na ostrově volně žijí. Jednoho takového mlsouna potkáváme. Po obědě nás čeká další koupání.

Písečné duny u McKenzie

V jezeře McKenzie je absolutně průzračná dešťová voda, která má údajně pH 5,5. Po koupání opravdu zjišťujeme, že jsem heboučcí a jemňoučcí. V kombinaci s pláží s bělostným pískem je idyla téměř dokonalá. Na tomto místě bych si dovolila hlouběji zabrousit do problematiky šnorchlování. Kanav plné šnorchlovací výbavě, začíná se potápět hluboko pod vodní hladinu. Zaujatá jeho počínáním, chci to vyzkoušet také. Dostávám všechny možné instrukce, Kája vysvětluje kam strčit nos a kam pusu. Veru se chlubí, že jde o speciální potápěčský šnorchl. Po zvládnutí všech pokynů teoreticky aneb takzvaně na suchu, se chystám na svůj první ponor. Napodobuji Káju a potápím se na svůj vkus docela hluboko. Těším se na první podvodní nádech. Utvrzuji se v tom, že kapacita mých plic není nijak závratná, takže k němu dochází záhy. Nadechuji se. Zhluboka. Příval vody mi zvedá mandle. Nechápu co se děje. Brýle mám na nose, šnorchl v puse. Přesně dle Kájovy instruktážní lekce. Rychle se vynořuji nad hladinu s myšlenkou, že onen slavný, speciální, potápščský šnorchl se patrně rozbil. Za všeobecného veselí doplňují manželé Bartákovi informaci, že šnorchl samozřejmě musí zůstat nad hladinou. Po tomto začátečnickém zaváhání probíhá již vše bez ztráty desítky, jak by řekl můj tatínek. Ve stanovený čas nás Steve nakládá do autobusu a směřujeme k trajektu, který nás odveze zpátky na pevninu. Byly to krásné dva dny. Steve se s námi loučí a rozváží všechny zpátky do místa ubytování v Hervey Bay. My vystoupíme před naším Friendly Hosteleme, kde vyzvedáváme naše červené vozítko a zahajujeme zpáteční cestu do Sydney. Večeříme ve fastfoodu Hungry Jack´s a poté už daleko nedojedeme. Přespáváme v hezkém a velmi levném kempu u města Gympie.