Cesta na sever – část druhá:

Den čtvrtý 25.12.2011

Fotograf čekal na vlnu

Pobřeží Gold Coastu

Poprvé od příjezdu do Austrálie si přispíme a vstáváme až po půl deváté. V baráčku je po včerejšku trochu chaos, takže maličko poklidíme, posnídáme a než se dostaneme ven, je skoro poledne. Míříme rovnou na pláž, která je nekonečná. Všude se procházejí a posedávájí celé rodiny s dětmi, na hlavách mají červené santovské čepičky. Štědrý den tráví piknikem všude možně. Dnes fouká neuvěřitelně silný vítr, takže je bohužel zákaz vstupu do moře, nám to ale nevadí. Proplétáme se lidmi, užíváme si vánoční atmosféry a couráme po městských uličkách a obchůdcích.

Na Elephant Rock

Odpoledne vyrážíme autem dál, prohlédnout si více z pobřeží Gold Coastu. Zastavujeme na místě nazvaném Elephant Rock. Vlny se tu tříští o obrovské útesy a odvážný Kite-serfař lítá na vlnách. Okouzleni prostředím, zde strávíme dvě hodiny, víceméně jen koukáním na vlny a nasáváním mořského vzduchu. K Péťe se jedeme jen převléct, najíst a už za tmy vyrážíme na místo, kde se každou neděli schází místní „umělci“ (bubínkáří, zpěváci, tyčkaři apod.). Verunka se nám tu předvede se svojí fireshow – musím říct, že mě překvapuje jak je nadaná. Dnes tu je ale jen pár lidí, přeci jen všichni spíše tráví čas s rodinou. Vracíme se k Pétě, je to první noc v Austrálii kdy spíme dvě noci na stejném místě.

Fire show

Veru exceluje

Den pátý (26.12.2011)

Brisbane

Ráno se nám vůbec nechce vstávat, ale co naplat, času je málo a musíme dnes dojet do Harvey Bay, města ze kterého vyrážíme na Fraser Island. Po cestě se zastavujeme v Brisbane, jako první míříme na vyhlídku Mount Coot-tha, ze které je vidět celé Brisbane. Kousek od vyhlídky si prohlížíme největší planetárium v Austrálii a všímáme si botanických zahrad. Čas nás tlačí, tak chceme jen nakouknout. Zahrady jsou ale překrásné, zatím nejhezčí co jsme tu viděli, kam se hrabou Kings Gardens v Melbourne. Jsme uchváceni a procházíme co se dá, setkáváme se zde také poprvé s většími pavoučky (dokud je nemám ve stanu tak to zvládám). Kousek od Japonské části zahrad mě málem trefí, přes cestu se mi mihne asi metrový ocas čehosi. Okamžitě pátráme o co se jedná a ve křoví nacházíme obrovského ještěra. Cestou zpět si všímáme dalšího. Docela nás překvapuje, že se takhle volně pohybují v zahradách plných lidí. Zahrady jsou veliké, plně všelijakých zvířat, tryskající vody a obecně tu vládne úžasná atmosféra. Protože chceme vidět ještě město, musíme pryč.

"Malý" ještěr

Pavouček

 V centru se setkáváme s nemožností zaparkovat, takže auto necháváme na 20ti min vykládacím parkovišti a tryskově prohlížíme alespoň hlavní třídu a největší a nejvelkolepější radnici v Austrálii (s tím, že je něco nej nej z celé Austrálie se zde setkáváme docela často). Je půl druhé a my pádíme z města pryč. Chvíli bloudíme po Melbourne a vyhýbáme se placenému tunelu. Protože jsme hladoví jako vlci a na oběd není čas, překvapuje nás Veru vybalením polní kuchyně na zadním sedadle a přípravou sendvičů – prostě poklad. Sjíždíme z hlavní silnice na Glass House Mountines Roud a vyjíždíme na vyhlídku, ze které je krásně vidět všech 13 tzv. Skleníkových hor – vulkanických kopců. K těmto kopcům se váže legenda, která mluví o velké rodině, která měla přijít o život během veliké povodně – každá hora představuje jednotlivého člena rodiny.

Náměstí v Brisbane

Na Glass House Mt.

Les :)

Pokračujeme na další dvě vyhlídky a cestou zastavujeme na Mapleton Falls, které vlastně ani moc vodopády nejsou – spíše jen potůček stékající po skále – každopádně je tu nádherný výhled, takže zastávka určitě stála za to. Je před sedmou hodinou, pomalu se začíná stmívat a do zarezervovaného Friendly hostelu to máme ještě pěkně daleko, nemluvně o tom, že jsme ještě vůbec nejedli. Z náhlého popudu mysli Veru volá do hostelu do kolika tam jsou, aby nás ubytovali. Slečna na telefonu je zrovna právě na odchodu, ale připraví nám klíče od pokoje do sejfu a nadiktuje kód. Uff to bylo o chlup a teď už můžeme být v klidu a zastavit někde na večeři. Po tmě grilujeme maso a brambory na barbíčku v zapadlém odpočívadle u silnice.

Maličko nám stávkuje navigace, takže máme problém najít městečko Hervey Bay, ale nakonec vše dobře dopadne a my kolem desáté dorážíme k hostelu. Klíček je opravdu v sejfu i s průvodníma instrukcemi, jen na pokoji nás čeká překvapení v podobě tří německy hovořících turistů. Dorazili pozdě, nezajistili si pozdní příjezd a prostě zabrali pokoj, který se jim líbil. Verunka je slušně pakuje pakuje pryč. Od nich se nám také potvrzují zprávy, že zde poslední dva dny řádí cyklón. Na Fraser Islandu není povolen přístup na pláže a některé vnitrozemní stezky jsou uzavřené. Tuhle zprávu přijímáme docela v klidu. Skoro se divíme, že s naším štěstím, se Fraser Island nepotopil. Trochu situaci probereme a pak si jdeme v klidu lehnout (opět až někdy po půlnoci).